Jdi na obsah Jdi na menu

Historie města

Město Domažlice bylo založeno při staré osadě, doložené již na konec 10, století. Na základě historických událostí v období, kdy byly Domažlice přeměněny v město, je nepochybné, že nová lokace nebyla pouhým řadovým článkem Přemyslovy rozsáhlé zakladatelské činnosti, ale že více než kde jinde měla plnit úlohu fortifikační. Obranná funkce Přemyslových měst, vytvářejicích pozoruhodný strategický systém bezmála na celém území země. Domažlice jsou nejnázornějším příkladem, kde lze zřetelně vysledovat přímou souvislost mezi nahrazením staršího sídliště městem a konkretní politickou situací té doby. Domažlice lze označit za skutečnou pevnost přemyslovského období. 

     Pro existenci města již na počátku 60. let 13. století nepřímo hovoří několik zpráv. Již před rokem 1266 vznikla listina pro Chotěšovký klášter, v níž jsou Domažlice uváděny s Plzní a Stříbrem jako tržní místa. Ještě zajímavější je listina z 25.06.1265 v níž bylo Ostrovskému klášteru postoupeno patronátní právo ke třem domažlickým svatyním.

Původní osada se rozkládala na východním předměstí. Jádrem osady byl kostel svatého Jakuba, o němž existuje průkazně zmínka z roku 1205. Stará osada, která ležela nízko nad potoční nivou se přesunula na místo nevysokého táhlého hřbetu, orientovaného přesně ve východo - západním směru na jehož jižním úpatí protéká potok Zubřina. Neobvyklému terennímu útvaru byla ideálně přispůsobená i městská zástavba, která je charakteristikovánaprotáhlým ulicovým náměstím, běžicím po celé delší ose lokace, k jehož oběma bočním stranám kolmo přiléhaly klesajicí domovní parcely. 

V Čechách ojedinělý půdorys královského města z  nápadně se lišicí od ostatních přemyslovských lokací, se hlásí k sousednímu Bavorsku a dále k Podunají s celým jihozápadním Německem a Švýcarskem, kde je tato půdorysná dispozice typická (Bern, Rottweil, Velligen, Straubing) a odkud pocházel pravděpodobně i lokátor města. Jako pravděpodobnější se spíše jeví předpoklad, že přemyslovské město bylo založeno stranou osady na "zeleném drnu" v poloze výhodného také z obranného hlediska. Město, jak je vymezuje hlavní hradba opevnění, má skoro pravidelný obdelný půdorys o stranách asi 400 x 200 - 240 metrů. Protáhlé náměstí, představujicí vlastně jen nepříliš rozšířený výsek zemské cesty procházejicí městem.

Desáte století

Podle donační písemnosti údajně knížete Boleslava II. dostal v roce 993 břevnovský klášter podíl na výnosu cla, vybíraného v Domažlicích. Listina byla podle diplomatické analýzy sepsána v letech 1253-1255. Vybírání zemských cel v 2. polovině 10. století je však považováno za nepochybné.

Jedenácté století

1037-1055 -  za vlády knížete Břetislava I. měl obdržet ostrovský klášter podíl z výnosu cla vybíraného v Domažlicích s kaplí svatého Jakuba apoštola. Jde o opis listiny z počátku 14. století, která je připisována Přemyslu Otakaru II. a datována do roku 1205. Podkladem však byl starší soupis majetku, pocházejicí nepochybně z 1. čtvrtiny 12. století.

1086 - listina císaře Jindřicha IV., údajně vymezujicí hranice pražského biskupství v době jeho založení roku 973. Přes dodatečné interpolace je možné se spolehnout na vytýčení západní diecezní hranice, která byla i hranicí zemskou : "Tugust,gue tendit ad medium fluminis CHub".

Dvanácté století

1115, 1183, 1186 - v listinách knížat Vladislava I. a Bedřicha pro kladrubský benediktinský klášter ( které se hlásí do zmíněných let) jsou uvedeny nároky na třetinu cel z Domažlic a pozemkový majetek v okolí. Datace vzniku listin do poslední čtvrtiny 12. století je všeobecně příjímána. V souvislosti s těmito listinami je připomenuto i darování výnosu z domažlických cel pražskému biskupu místo desátku.

1174 - v kronice milevského opata Jarlocha  je zmínka o průchodu českého vojska Domažlicemi. Vojsko vedl Oldřich, bratr vládnoucího knížete Soběslava II., kníže sám je až sem doprovázel.

Třinácté století

1. čtvrtina století - pražský klášter svatého Jiří získal devátý díl z cel v Domažlicích od Přemysla Otakara I.

1233 - konfirmace majetku kláštera svatého Jiří papežem Řehořem IX., včetně domažlického cla.

Zdroj  :  Archeologie ve středních Čechách 3, 1999, 259-282, Domažlická sídelní aglomerace v raném středověku. Pavel Břicháček - Milan Metlička.