Jdi na obsah Jdi na menu

Karel Mathes

12.jpgKarel Mathes se narodil 28. října 1909 v Praze - Žižkově. Se svojí manželkou Anastázií, rozenou Novou žili v Domažlicích, kde Karel pracoval jako účetní. Ve zdejším městě se od roku 1937 věnoval práci s mládeží ve skautském hnutí. Na počátku druhé světové války působil jako vůdce 3. oddílu starších junáků, ve kterém se spřátelil se známým českým odbojářem Janem Smudkem. V den okupace Československa hitlerovským Německem skládali domažličtí skauti do Mathesových rukou slib, že budou bojovat proti nacismu a za tím účelem si měli také opatřovat zbraně. Po prozrazení odbojové činnosti a začínajícím zatýkání klatovského gestapa se Karel Mathes s Janem Smudkem domluvili na útěku do zahraničí. Dne 20. března 1940 si  gestapo přišlo pro Smudka, tomu se však při zatýkání podařilo uprchnout. Stačil ještě předat Mathesovi vzkaz, že na něj bude čekat v osadě Pila, nedaleko Domažlic a společně pak pokračovat v útěku. Karel Mathes se však nakonec rozhodl, že z útěkem ještě počká, snad kvůli likvidaci kompromitujících materiálů, které se nesměli dostat Němcům do rukou. Po sérii zatýkání v Domažlicích si však gestapo přišlo 4. dubna 1940 i pro Karla. Po zatčení byl převezen na jejich služebnu do Klatov a druhý den do pankrácké věznice v Praze. 1234.jpgByl vyslýchán v Petchkově paláci, kde na něm chtěli němečtí vyšetřovatelé vynutit informace o domažlickém odboji a zejména o Janu Smudkovi. Karlovi bylo jasné, že s tím co o jeho činnosti gestapo ví, má jistý provaz. Dne 9. května 1940 převáželi  dva členové gestapa Mathese z výslechu zpět na Pankrác. Tentokrát jeli do věznice oklikou, když v Plzeňské třídě zastavili poblíž Palackého mostu a oba odešli do jednoho domu za jistou záležitostí. Český řidič po delším čekání řekl Mathesovi, že si odskočí pro cigarety do blízké trafiky a varoval jej, aby se nepokoušel uprchnout. Pak automobil uzamkl a odešel. Karel však neváhal a duchapřítomně se protáhl staženým okénkem vozu na ulici a utekl pryč. Český strážník, který stál na rohu ulice jej sice viděl, ale obrátil se na druhou stranu a z místa raději odešel. Uprchlík se nejprve ukryl ve sklepě blízkého činžovního domu a pak po uklidnění situace odjel tramvají do Holešovic, kde přespal poblíž libeňského mostu u Vltavy. Příští den potkal svého známého z Postřekova u Domažlic, který ho přivedl na Vinohrady do bytu v Mánesově ulici, odkud se dříve distribuoval ilegální tisk. Tady se Karel zdržoval tři dny, poté se ukrýval u domažlického 12345.jpgrodáka truhláře Františka Sládka v Praze - Kunraticích. Sládek mu pak zprostředkoval spojení s vedoucím odbojářem Dr. Valentou z YMCA, který Mathese ubytoval v ilegálním bytě v Nuslích. V Praze pobýval Mathes od svého útěku ze spár gestapa do 21. května 1940, kdy zahájil útěk do zahraničí. Z protektorátu putoval stejnou cestou jako jeho přítel Jan Smudek s pětičlennou skupinou přes Brno do Veselí nad Moravou. Odtud přešli bez potíží na Slovensko, kde zamířili na Trnavu a Nitru. Zde se jich ujal odbojový pracovník Vladimír Velecký. Pod jeho vedením přešla skupina uprchlíků slovenské hranice do Maďarska, směrem na Nové Zámky, které tehdy Maďaři okupovali. Poblíž tohoto města však byli chyceni a eskortováni do vězení v Budapešti. Po osmnácti dnech je eskorta odvezla k městu 123.jpgSeredi a vyhostili ze země, aniž by je komukoliv předali. Vrátili se tedy do Nitry, kde pobyli u Veleckého dalších čtrnáct dnů. Po tomto čase přešel Mathes hranice již s jinou skupinou. Tentokrát se jim podařilo dostat se přes Maďarsko až do Jugoslávie, kde byli uprchlíci v Subotici formálně uvězněni. Odtud převezli asi padesátičlennou skupinu českých emigrantů do hlavního města - Bělehradu. Šlo o vůbec poslední utečence, jímž se podařilo dostat touto trasou z okupovaného protektorátu. Začátkem července 1940 odjížděla skupina přes řeckou Soluň a turecký Instanbul vlakem do Damašku. Pak je čekala Palestina a město Samako na východním břehu Galilejského jezera, odkud odvezli celý transport na Střední východ, kde se Karel Mathes zapojil do právě se formujícího Československého praporu. S ním se účastnil v roce 1941 polních tažení v severní Africe. V jednotce, u které sloužil byl jmenován pro svou dobrou znalost angličtiny hospodářským důstojníkem. Při obléhání Tobruku německým vojskem mu byl svěřen úkol zásobovat vlastní jednotku v obležení. V Domažlicích mezitím došlo k zatčení skautů z Mathesova oddílu do koncentračního tábora Mauthausen, odkud se vrátili těsně před heydrichiádou. Gestapo také hlídalo Karlovu manželku Anastázii s její dvouletou dcerou v domnění, že se přes ně dostanou pohřešovanému na stopu. To se nestalo, jelikož obě o něm nedostali žádnou zprávu. Po vítězném tažení v Africe byli českoslovenští a britští vojáci v roce 1943 staženi do Velké Británie, kde mohli zůstat až do konce války. Řada z nich, mezi nimi i Karel Mathes však chtěla bojovat až do úplné porážky Německa. Tak se v roce 1944 přeplavili do Sovětského Svazu, kde nastoupili do řad Svobodovy armády. Mathes se stal důstojníkem 3. československé samostatné brigády, s níž si prošel bojovou cestu přes Jaslo a Duklu. V květnu 1945 se nakonec se svojí jednotkou dostal již jako štábní kapitán do Prahy. Za svoji aktivní vojenskou protifašistickou aktivitu byl Karel Mathes vyznamenán četnými řády. V listopadu 1946 byl jmenován generálem Heliodorem Píkou zástupcem vojenského a leteckého atašé ČSR ve Washingtonu. Po roce 1948 byl z této funkce komunisty odvolán a pracoval mimo jiné při stavbě chuchelského mostu jako nádeník. Dne 3. května 1995 mu bylo uděleno Čestné občanství města Domažlice. O rok později, 27. května 1996 v Praze umírá. Je pochován se svou manželkou na hřbitově ve Vrčeni u Nepomuku.       

                                                                                                 Alexej  Petrašovský  2017

 

123456.jpg