Jdi na obsah Jdi na menu

Koukol Jan

Koukol Jan

Četnický praporčík.

Narozen 06. září 1900 Újezd u Domažlic, Rakousko - Uhersko

Zemřel 13. září 1938 Habersbirku u Falknova (Habartov u Sokolova), Československá republika

Sloužil jako velitel na četnické stanici v Habersbirku u Falknova (Habartov u Sokolova). 

ujezd.5..png

Z protokolárního výslechu četnického strážmistra Matěje Příbka z četnické stanice Habersbriku (Habartov), o přepadení této stanice, jeho zranění a usmrcení četníků a jiných osob. 

Četnický strážmistr Matěj Příbek vypovídá : Dne 13. září 1938 asi mezi 1000 - 1015 hodin byla naše četnická stanice telefonicky upozorněna telefonistkou Růženou Pardusovou, manželkou strážmistra Jana Parduse z naší stanice, že se před poštovním úřadem v Habersbirku srocují ordneři strany SdP, kteří mají pásky s hákovými kříži na rukávech levé ruky a chtějí obsadit poštovní úřad. Velitel četnické stanice praporčík Jan Koukol hlásil ihned informaci na Okresní četnické velitelství a na státní policejní úřad ve Falknově (Sokolov), odkud mu bylo nařízeno, aby začal jednat s místními funkcionáři SdP, kteří se předtím zaručili za udržení pořádku při průvodu, který chtěli pořádat.

Praporčík Koukol se strážmistrem Pardusem se odebrali před obecní úřad, kde se setkali s představiteli SdP. Já a Antonín Křepela jsme zůstali na četnické stanici  a střežili ji. Krátce po odchodu velitele stanice opět volala telefonistka Pardusová na četnickou stanici . Šel jsem k telefonu a slyšel jen : ,, Halo, zde poštovní úřad ". Hned na to jsem slyšel v telefonu : ,, Heil Hitler ". Na můj dotaz co se děje, odpověděl německy vedoucí ordnerů Bass : ,, Hier wird deutsch gesprochen, die Post ist besetz (Zde se mluví německy, pošta je obsazena) " a přerušil hovor. Dožadoval jsem se spojení s Falknovem, ale nebyl jsem spojen. Krátce na to se vrátil velitel Koukol se strážmistrem Pardusem na stanici a s nimi šest ordnerů SdP. Tito a hlavně jejich vedoucí vyžadovali vydání zbraní a stanice do jejich rukou, zaručovali příslušníkům stanice a jejich rodinám volný odchod v občanském oděvu. Velitel Koukol jim odmítl vyhovět a dožadoval se zavolat na Okresní četnické velitelství ve Falknově. Ordneři odmítli umožnění hovoru a tvrdili, že ve Falknvě jsou všechny úřady obsazeny,a že Wehrmacht pochoduje od Chebu k Falknovu.

V době vyjednávání se sešla před četnickou stanicí skupina ordnerů čítající asi šedesát osob, jejich velitel Bass vešel do stanice a dožadoval se ukončení vyjednávání a vykazoval ordnery ze stanice. Ordneři začali křičet a do místnosti jich vniklo asi dalších třicet. Praporčík Koukol prohlásil, že bude jednat jen se třemi nebo čtyřmi zástupci a ostatní vykazoval ze stanice. Ordneři se na nás vrhli a pokoušeli se nás odzbrojit. Jistý Mänert (Mähnert) přiskočil k praporčíkovi Koukolovi, vytrhl mu pušku, odskočil od něho a asi ze vzdálenosti jednoho metru ho střelil do prsou. Po této ráně se praporčík Koukol skácel k zemi. Já jsem chtěl Mähnerta, který chtěl uprchnout chytit. V tomto okamžiku nás napadli ordneři, kteří nám chtěli vyrvat zbraně. Mně chtělo několik ordnerů vytrhnout pušku, ale podařilo se mi dostat na stůl, proto se jim nepovedlo mi vytrhnout pušku. Přitom mně tloukli obušky do hlavy a přes ruce. Přitom se mi nepodařilo otevřít pojistku od pušky, protože jsem musel držet pušku vší silou, aby mi nebyla vyrvána a použita proti mé osobě. Přitom mi byl natržen pravý ukazováček, způsobeno vykloubení obou palců, pohmoždění levé paže, způsobeny dvě tržné rány na hlavě a zároveň postřelen na hlavě. Při přetahování o pušku se u stolu ulomily nohy na straně ordnerů, kteří se o něj opírali a spadli, v tu chvíli se mi podařilo uvolnit a uskočit.

V témže okamžiku se z vedlejší místnosti ozvala rána, mezi ordnery nastal zmatek, někteří uprchli, někteří se schovávali pod postele a za dveře. Já jsem běžel na chodbu, kde jsem chtěl chytit Mähnerta, který tam před chvílí ze vyběhl ze stanice. Když jsem vešel na chodbu, zahlédl jsem před vchodem do budovy bodák pušky namířený na dveře vedoucí do četnické stanice. Postřehl jsem, že Mähnert má v úmyslu na mne vystřelit a uskočil jsem na stranu dveří. Mänhert v tento okamžik vystřelil a prostřelil mi levé nadloktí. Než se mu povedlo opět nabít pušku, podařilo se mi na něj vystřelit a pokud vím tak jsem ho zasáhl, padl k zemi a již nevystřelil. Snažil jsem se zavřít domovní dveře. Zavřel jsem však jen jednu polovinu, protože ordneři na mne z venku začali střílet, nemohl jsem druhou polovinu zavřít a vrátil jsem se zpět na stanici. V předsíni proti mně vyrazil řečený Bass, který na mne střílel z pistole a v druhé ruce držel nějaký dlouhý dřevěný předmět. Křikl jsem na něho, aby přestal střílet a když nepřestal a v sebeobraně jsem na něho vystřelil. Po tomto výstřelu klesl na kufr, kde zůstal sedět. Protože ordneří stříleli z venku do oken, vlezl jsem do druhé místnosti, kde byl strážmistři Pardus a Křepela, kteří chránili stanici na této straně. Strážmistr Křepela mně obvázal nadloktí. Ordneři mezi tím uprchli a vyklidili prostor před četnickou stanici. Na to jsme zabarikádovali stanici a když jsme byli i nadále ostřelováni stříleli jsme ze stanice ven. Zda-li a kolik bylo zasaženo nevím. Chtěli jsme se telefonicky domluvit z Falknovem, ale nedovolali jsme se. Pak jsme zpozorovali, že ordneři se pokouší stříkat z motorové stříkačky vodu do staničních místností ze zadní strany budovy, odkud volali abychom se vzdali. Asi po půl hodině se nám podařilo střelbou znemožnit další stříkání vody do budovy. Asi po 1300 hodině vehnali ordneři na prostranství před četnickou stanici provazy svázanou manželku strážmistra Parduse a křičeli na nás z úkrytu z půdy sousedního domu, abychom se vzdali, nebo jinak zastřelí Pardusovou. Chtěli jsme pomoct Pardusové a předpokládali jsme, že mne jako těžce zraněného ušetří, rozhodli jsme že já půjdu vyjednávat a strážmistři Pardus a Křepela mne budou krýt. Vyšel jsem ze stanice neozbrojen a než jsem došel k Pardusové, několikrát jsem slabostí a ztrátou krve upadl a když jsem došel až k ordnerům, namířili na mne střelní zbraně. Bylo tam asi 500 lidí a nyní se na mne hnali z klacky a různými zbraněmi. Abych si ochránil hlavu tak jsem se sehnul, přičemž jsem spatřil Köhlera z Habersbirku, který na mne kýval a proto jsem proběhl kordonem lidí k němu a s jeho pomocí jsem se dostal mimo zástup lidí. Přitom jsem byl bodnut a uhozen do zad. Köhler mne odvedl ještě s jedním mužem do budovy německé školy, kde mně uzamkl a tím zachránil. Co se dál dělo na stanici nevím. Ze školy mně dopravil místní farář do všeobecné veřejné nemocnice ve Falknově. 

Padlý četnický praporčík Jan Koukol byl pohřben s poctami na hřbitově ,, U svaté Trojice " v Písku. Prezident Československé republiky Dr. Edvard Beneš poslal věnec na jeho rakev.

Manželka v tento den byla zamčena doma a hlídána ordnery. Na četnickou stanici se ten den nedostala a vše se dozvěděla jen z doslechu. Zůstali po něm dvě děti, dcera a syn.

Čáni Radek
Zdroj : Kronika obce Újezd, SOkA Domažlice, www.portafontium.eu.