Jdi na obsah Jdi na menu

Brána

Brána

​Vstup představuje nejslabší a nejzranitelnější místo každého opevnění. Úměrně tomu byla věnována značná péče jeho zajištění. Brána může být kulisová (tvořená pouze portálem v hradbě), nebo může být součástí nějakého objektu (věžě, budovy, bašta a jiné...) a v tomto případě jí tvoří průjezd, většinou s portály na obou stranách případně ještě s dalším vloženým ve středu. Brána může získat i podobu komplikovaného komplexu staveb. Při její obraně hrál významnou roli i vztah k přiléhajícím částem opevnění. Branská věž mohla hrát i významnou roli v obraně celého hradu případně opevněného města, případně suplovat věž hlavní. Na vnější straně se brána nejčastěji otvírala velkým portálem a v dalším vývoji i brankou pro pěší, na vnitřní straně se nalézá jediný otvor. Nejčastěji se užívalo hrotitého nebo půlobloukového portálu. U branek pro pěší se lze setkat i se sedlovým portálem, v případě velké brány užitým zcela výjimečně. Byla - li brána situována nad příkopem, lemuje její portál vpadlina pro padací most. V opačném případě mohlo být užito ještě hřebenu. Brány se zavíraly vraty, hřebenem a zvednutým padacím mostem. Suterén pod podlahou průjezdu branských věží byl většinou vyhrazen manipulací s padacím mostem nebo hrál důležitou roli v obraně (​vlčí jáma). Výjimečně mohl sloužit i obraně (​kasematy​). Boční stěny průjezdu bran bývaly opatřovány sediliemi​, v případě z obrysu hradu vysunutých objektů je mohly prolamovat střílny k vedení boční palby. Průjezdy byly často klenuté a v klenbě se mohl nacházet i otvor ke kontrolování vstupu z vyšších úrovní. K obraně brány mohly sloužit i různé ​smolné nosy nebo arkýře​ nad portálem a to i u bran kulisových. Průčelí brány představovalo první kontakt příchozího s hradem nebo hrazeným městem. Bylo proto s oblibou využíváno k reprezentaci majitele. Nalezneme zde různé plastiky, nejčastěji erby a nápisové desky. V nejnáročnějších případech byla výzdoba brány komponována podle ikonologického a dosahovala vysoké umělecké úrovně.

​K románských hradů se stavěly kulisové brány. Jedinou výjimkou jsou průjezdní obytné věže. Od první poloviny 13. století se setkáváme se všemi základními variantami bran. S nástupem palných zbraní zůstávají branské věže (pokud neplní zároveň funkci věže hlavní) značně subtilní. Postupně se stávají masivnějšími a k jejich zpevnění se začíná užívat ​předbraní​. Rozvoj obléhacího dělostřelectva v 15. století si vynutil i změnu brány. Postupně získává na masivnosti a rozložitosti. Prostřednictvím předbraní, koridoru​ nebo barbakánu​ i na délce a komplikovanosti. U nejprogresivnějších hradů spěl vývoj bran souhlasně s vývojem celé fortifikace k nízkým objektům organicky zavázaných do sousední fortifikace.