Jdi na obsah Jdi na menu

Újezd

Újezd

 

Hraniční propustky

Po Mnichovu v roce 1938 Újezdští občané chodili přes protektorátní hranici do Říše na pole a louky za zemědělskou činností a do Trhanovského kostelíka. Pro tento účel museli mít hraniční propustky. První propustky byly bíle, jen v českém znění. Druhé propustky byly růžové a pak šedé v německém a českém jazyce a poslední propustky byly jen v němčině opatřené fotografií. Ze začátku je vydával starosta obce a později Okresní úřad v Domažlicích. Říkalo se jim ,, Grenšeiny ". Lidé obcházeli německé stráže. Když byly propustky jen v češtině, používali lidé k přechodu hranic jakékoli listiny, protože Němci nerozuměli češtině. Hranice se přecházely i na dobytčí pasy. Například Josef Kepl šel přes hranice na dobytčí pas pro prasata a německá stráž ho pustila s vědomím, že má hraniční propustku. Později bylo klamání již nemožné. Padaly i pokuty. Největší pokutu za nedovolené překročení hranic zaplatil  Martin Vebr a to 350,- K. Lidé, kteří bydleli uvnitř Čech a bydliště měli v Sudetech a nedostali hraniční propustky chodili domů přes Újezd a tajnými pěšinkami přes Hrádek a nebo Draženovskou horu.

 

Potravinová výpomoc

Při aféře Jana Smudka, který v Domažlicích postřelil příslušníka klatovského gestapa a u obce březí zastřelil dva německé příslušníky finanční stráže, bylo zatčeno mnoho občanů Domažlic. V Újezdě k žádnému zatčení ve Smudkovo aféře nedošlo. Rodinám zatčených pomáhal tajně dodávkou potravin ředitel Hospodářského družstva Vojtěch Sedlák. K této akci využil i Újezdského dělníka v družstvu Jana Vebra (Vondráška). Roznášel těmto rodinám mouku, sádlo, máslo a vejce, to vše večer po práci. Akce trvala až do února 1941, kdy byla prozrazena. Ze začátku se potravinová výpomoc roznášela pěšky a později se rozvážela autem. Ředitel Hospodářského družstva Sedlák byl dvakrát vyšetřován Gestapem. Vebr na příkaz Sedláka v Družstvu ukryl (asi) pět vagonů žita, které se pak prodávalo na černo lidem a do mlýna. Správa Družstva na to přišla když bylo vše rozprodáno. Přes tvrdé výslechy nic nemohli Sedlákovi dokázat. Vebr při výslechu vše popřel a tvrdil, že vydával jen obilí na setbu. V rozvážení potravin pomáhal i Karel Faina, který byl v Družstvu řidičem. 

 

Potravinové lístky

Potravinové lístky z počátku vydávali starostové obcí. Ještě během roku 1940 bylo vydávání potravinových lístků svěřeno bývalým Československým finančním dozorcům odvolaných ze státních hranic. Újezd a okolí měl v zásobovací agendě na starosti bývalý finanční dozorce Antonín Šlejs z Újezda, který tuto funkci vykonával do května 1945 (pravděpodobně do 08. května 1945).

 

Silnice Pila - Babylon

Děti německých četníků v Babyloně chodily do německé školy v Trhanově. Starosta Újezda dostal nařízeno že musí silnici opravit, od Okresního úřadu měl dostat na opravu silnice 5000,- K. Oprava nezačala. Následovalo předvolání k hejtmanovi. Starosta se ohradil, že Okresní úřad peníze dosud nevyplatil. Když přišli peníze, opravilo se málo cesty. Hejtman přijel do Újezda, proč se silnice neopravuje? Opravujeme ji, ale nejsou lidi byla odpověď. Němci proto vyhrožovali, že zavřou českou školu v Babyloně a děti budou muset chodit do školy v Trhanově. Opravena byla jen část patřící Újezdu, domažlická část cesty opravena nebyla. 

 

Odvolání českých finančníků

Bývalé hraniční budky (nejdříve byla budka v Dědinách na rozcestí do skalice pod Hrádek, pak byla přenesena k polní cestě ke Kříženovci, posléze k Říhoic skalici a na konec byla u Červeného kříže na rozcestí Trhanov - Pila) byly zrušeny. Čeští finančníci se odstěhovali z Újezda do Havlovic. Poslední dobu války si Němci hlídali hranici sami.

 

Odstranění pomníku padlým

Vládní policejní komisař major Sequenz nařídil v září zničit místní pomník padlých, rozbít jej a štěrkem z něho opravit obecní silnici. Starosta jednal s okresním hejtmanem Seifretem, aby pomník byl zabedněn a zasypán jako mohyla a na její přední stranu umístěna deska padlých. Hejtman souhlasil a poslal starostu za Sequenzem. Ten rozčíleně nařídil, že pomník musí být zcela zničen. Starosta zdělil nařízení obecnímu zastupitelstvu, aby pomník nebyl zničen dal návrh, aby vršek pomníku byl sejmut a celý skrýt do země a nechat jen dolejšek se jmény padlých. Tak se i stalo a po válce byl postaven zpět na své místo.

 

Půjde to

Jednou viděl Sequenz na Kozinově památníku nápis ,, Půjde to". Nápis nařídil odtranit a řekl bude-li se podobná poznámka opakovat nechá starostu Újezda zavřít, dále má obec postavit stráž, která bude pomník hlídat. Stráž se nikdy nedržela. 

 

Polský voják

Po pádu Polska uprchl z Říše polský voják. měl u sebe Polskou vojenskou knížku. Jeho druha zatkli finančníci u Babylonu. Zastavil se v Újezdě na Obecním úřadě v důvěře, že je mezi dobrými lidmi. Chtěl se dostat do Francie bojovat proti Německu. Cestu hledal přes Slovensko. Starosta mu poskytl nocleh a druhý den ho vyprovodil. Po pohoštění mu dal na cestu chléb, mapu a 50,- K. 

Čáni Radek
Zdroj : Redakce, Kronika obce Újezd, SOkA Domažlice, Porta fontium.