Jdi na obsah Jdi na menu

Domažlice

Domažlicemi projíždí každý den po železnici mnoho rakouského vojska z Radstatu (pevnost Německého spolku), Holštýna a jiných území.

10. června

Byla v Domažlicích vojenská komise , složená z majora od generálního štábu, dva hejtmané od genie (ženijní jednotka) a štábní lékař. Prohlíželi si místnosti v kasárnách, reální škole, klášteře a v jiných budovách, kde by mohla být zřízena polní nemocnice. K tomuto účelu byla vybrána dvě místa, jedno bylo v kasárnách a druhé v reálné škole. Obec se uvolila k některým příspěvkům, zřízení kuchyně, dodání stolů a židlí.

15. června 1866

Projel jeden vlak v 1800 a druhý vlak ve 2200 s vojáky uherského pěšího pluku Ramming.

Přes Domažlice projížděl vlak o sedmi vagonech, na kterých se převážel poklad saské královské rodiny v ceně 112 milionů. Doprovázen byl saským ministrem z Drážďan do Mnichova.

Pan hrabě Ferdinand Chotek, doposud aktuárem (nižší správní úředník) v Domažlicích, byl povolán civilní komisí k severní armádě jako adjunkt (úředník přidělený jinému, vyššímu úředníkovi).

16. června 1866

Domažlicemi projel další pěší pluk Khevenhüller (72. pěší pluk (uherský) barona Ramminga a 35. pěší pluk (český) hraběte Khevenhullera).

V tento den jel pěší pluk číslo 35. Khevenhüller z Altony přes Domažlice. Na vyzvání přineslo měšťanstvo po obědě na nádraží kdo co měl. Chléb, rohlíky, pečeně, koláče, šunku, víno, kořalku, k čemuž dal sládek půl sudu a měšťanstvo dva a půl sudu piva a mnozí přinesli též cigára. To vše bylo rozdáno mezi vojáky, kteří přijeli vlakem v 1730 na nádraží. Protože v tomto pluku slouží mnoho Domažlických, sešlo se na nádraží mnoho Domažlických a z okolí. Vojáci měli radost, že opět spatřují svoji vlast a volali: Ať žijou Čechy! Ať žijou Domažlice! a z nádraží bylo voláno Ať žije pluk český Khevenhüller! Z této úcty bylo mužstvo velmi potěšeno a pan obrst (nejvyšší) tohoto pluku plukovník Vilém sv. pán Baillou, velitel 35. pěšího pluku. Poděkoval za jídlo a pití, tak i za uvítání hudbou od sboru Domažlických ostrostřelců. 

Večer o 2100 hodině projížděl druhý vlak, který byl pouze uvítán velkým množstvím lidu. Při tomto průjezdu se opět setkalo velké množství rodičů se svými syny, kteří byli v tomto vlaku.

17. června 1866

Domažlicemi projeli čtyři vlaky s vojskem. Byli mezi nimi myslivci, dragouni a jiné složky vojska.

Tento den přišel do Domažlic místodržitelský rozkaz, aby škola reální a hlavní byly vyprázdněny a pro vojenskou nemocnici připraveni.

18. června 1866

Ráno v 0630přijelo do Domažlic několik saských dělostřelců. Byli oblečeni do černého obleku s červenými výložkami, širokými plochými čepicemi s červeným pasem. Vezou munici do Lince a když několik nocí nespali dostali ve městě několik bytů k odpočinku. Sasové zůstali v Domažlicích do 19. června 1866 odpoledne i s municí. Původně tento vlak měl stát ve stanci  ve Futh im Wald, zde nebylo místo pro tento vlak a proto byl poslán do Domažlic. Tento vlak čítal čtyřicet vozů. 

Tito Sasové, kterých bylo asi čtyřicet, byli lidé vlídní, obzvlášť jejich hejtman F. Verworner (hejtman napsal do památní knihy besední: „ F. Verworner, Hauptmann der sächsische Artillerie, schwört hiemit, daß sein Herz nie Böhmen und speziell Taus mit seinen Einwohnern vergessen wird." (F. Werworner, hejtman saské artilerie, zde přísahá, že jeho srdce nikdy nezapomene na Čechy a obzvláště ne na Domažlice s jejich obyvateli). Byl pán zdvořilý a vzdělaný, poctěn byl v Besedě večer 18. června a z rána 19. června mu bylo učiněné zastaveníčko před hostincem " Koruna ", kde mu zahrála hudba. Odpoledne dne 19. června odjel tento vlak o 1700 do Furth im Waldu. Hejtman před odjezdem vroucně poděkoval Domažlickým , chlapci Jichovu a dcerce pana doktora Klimy daroval po dvou párech zlatých knoflíčků ke košili.

Tento den měl výbor sezení a rozhodl, aby se školy předaly, ale školní docházka dále pokračovala a to sice podreální vyučování, aby bylo přesunuto do reflektáře kláštera, v dolní síni na radnici a v triviální škole, kde se budou děti dále vyučovat. Vyučování dětí z hlavní školy bude probíhat v dívčí škole tak, aby se hodiny k vyučování mezi chlapci a děvčaty střídavě dopoledne a odpoledne rozdělily.

20.června 1866

Byla od krále pruského a italského našemu císaři vyhlášena válka.

22. června 1866

Ráno přišli již ubytovaní tři vojáci od saského vojska a informovali, že do Domažlic 19. června přijede další Saské vojsko, které bude ubytováno v místech určených pro vojenskou nemocnici. Protože místodržitelství odvolalo vyklízení škol pro vojenskou nemocnici. Školy byly již vyklizeny a připraveni pro vojsko, proto je nechala obec prázdné a připravené pro případ použití armádou.

23. června 1866

Ráno přijeli do Domažlic sasští dělostřelci s vozy a děly. Na nádraží byli panem okresním, panem purkmistrem a důstojníky od sboru, jakož i hudbou od sboru uvítáni. Když děla a vozy uspořádali, přijeli okolo půl dvanácté do Domažlic na náměstí, kde se postavili proti domu pana purkmistra a tam jejich praporník ve jménu svého mužstva děkoval za přátelské uvítání a třikrát provolal: Hurá!

Pěší dostali cedulky k ubytování hned na náměstí, koňáci museli děla,  vozy a koně dopravit do kasáren a tam dostali cedulky k ubytování. Tito Sasíci tvořili baterii dělostřelců, někteří byli na koních, majíce jezdecké kalhoty dole a na nohavicích kožené vedoucí až k rozkroku, dlouhé šavle s ocelovou pochvou, se žlutými plechovými náramky a jiní vojáci byli k obsluze děla. Stejnokroj měli černý (proti slunci trošinku do zelena), paspol (šnurky), červené výložky na rukávech a límcích, žluté knoflíky, čepice byli černé ploché, nízké s červeným pasem kolem. Štábní důstojníci mají u epauletu (nárameníku) ještě zlaté třepení (třásno). Ostatní epaulety (nárameníky, výložky) jsou žluté v ohni zlacené a na nich hvězdičky podle hodnosti. Byli to lidé vesměs zdvořilí. Za ubytování, sravu i s chlebem platila saská vláda 31. kr. r. č. denně. Počet těchto vojáků, kteří přijeli do Domažlic 23. června bylo: šest důstojníků (major, hejtman, dva důstojníci a dva poddůstojníci), osm kadetů (Portepen-Junker), jeden lékař,  597 ostatního mužstva, 233 koní, destet děl (šestiliberní), 19 vozů,  dvě ženy, dvě hříbátka. Skoro všichni byli buď rekruti nebo rezervisti (záložáci) a zde cvičili zacházení s děly v kasárnách. Všichni se stravovali, kde byli ubytováni, mimo těch, kteří byli ubytováni v kasárnách.

24. června 1866

Na žádost sboru byla na začátku války v neděli (sv. Jana Křtitele) slavná velká mše za radostné vítězství, sbor náš i mnoho Sasů bylo v kostele, ač skoro všichni jsou luteráni.

27. června 1866

Sasové byli pozváni do Besedy na zahradu k večeři. Přišlo šest důstojníků a osm junkrů (příslušníci pruské venkovské šlechty) a výborně se bavili.

Do předložené Besední památní knihy napsali důstojníci motta a jména tato: „ Mit dankendem Herzen werden in stetter Erinnerung bewahren Taus und seine Bewohner. Julius Örthl, Major der k. s. Artillerie. Der Gesang  ist eine Sprache des Herzens, möge er in verschiedenen Gegenden in verschiedenen Zungen erklingen, er vermittelt gleiche Gefühle. Alexander Fellmer, Hauptmann der K. s. Artill. Sie sprechen hier in fremden Zungen, doch haben Sie unser Herz bezwungen. Dr. phil. Emil Kahl, Oberleute nant d. k. s. Art. Adolf von Tümpling, Oberleutenant der k. s.  reitenden Artillerie. Georg von Schlieben, Leutenant und Adjutant des königl. sächs. Artillerie Bemmehart Teichmann, Leutenant in der k. s. Art." (Z celého srdce děkujíce budeme uchovávat Domažlice a jeho obyvatelé ve stále vzpomínce. Julius Örthl, major k. s. (královského saského) dělostřelectva, Zpěv je řečí srdce. Ať zní v různých krajích a v různých jazycích, zprostředkovává stejné pocity. Alexander Fellmer, hejtman k. s. (královského saského) dělostřelectva. Mluvíte cizím jazykem, ale podmanili jste si naše srdce. Dr. phil. Emil Kahl, nadporučík královského saského dělostřelectva).

28. června 1866

V Horšovském Týně byl druhý odvod v roce 1866 k vojsku z pěti tříd stáří našeho okresu. Odvedeni jsou skoro všichni svobodní z první a druhé třídy. Z Domažlic je odvedeno asi dvacet mladíků.

01. července 1866

Saské Velení dělostřelectva dostalo rozkaz, aby se připravili na odchod. Odpoledne po odbytém procesí po kostelích pro úmysl, aby nám Pán Bůh žádoucícho vítězství dopřál a vlast od nepřítele osvobodil. Sasové svá zavazadla, děla  a ostatní materiál odvezli na nádraží.

02. července 1866

V noci na 02. července přijelo mnoho vozů se šatsvem, proviantem saským a jinými vojenskými potřebami z Klatov, tyto vozy doprovázeli sasští kavaleristé od dvou pluků. Když v noci přijeli na náměstí, lidé se začli lekat, že přijelo Pruské vojsko. Oblek těchto Sasů od jízdy je světle modrý, kalhoty kůží dole a mezi nohavicemi silně pošité, kabát má výložky černé nebo červené a na nich bíle lemované prýmky, ve švech na hřbetě též bílé šňůrky. Čepice modré s červeným páskem a býlími šňůrkami. Šavle v ocelových pochvách, přes sebe bílý kožený široký pás na zavěšení karabiny, knoflíky žluté a plechové náramky stejné barvy. Po příjezdu nemohli dále pokračovat vlakem, protože všechny vlaky byly odeslány do Prahy pro vystěhovalce z Prahy.

05. července 1866

Odpoledne odjeli dělostřelci, kteří zde byli ubytováni do Lince nebo jinam. Zůstalo zde šedesát jezdců,kteří přijeli 01. července, asi za dva dni odjeli i oni.

Město Domažlice bylo zarmouceno, neboť se roznesla zpráva, že naše armáda velikou rozhodnou bizvu prohrála dne 03. července u „ Nechanic " nedaleko Hradce Králové

06. července 1866

Ráno, jsme měli naprostou jistotu o porážce naší armády. Do Domažlic a okolí přijelo několik rodin z Prahy, které se zde ubytovali nebo pokračovali do Furth im Waldu případně do jiných míst.

Po zprávě o porážce naší armády, polekala obyvatele telegrafická zpráva, že Prusové táhnou na Plzeň. Plzeň měli opustit úředníci s kasami a dalšími věcmi, aby nepadli do rukou nepřítele. Plzeňští úředníci jeli přes Domažlice a Klatovy pryč. Úředníci od dráhy své věci zlikvidovali případně odvezli pryč. Prchali i mnozí cizinci dále k Linci nebo Českým Budějovicím.  A když to viděli místní obyvatelé, byli zděšeni a každý dělal, jako by už nepřítel stál u Domažlic.

07. července 1866

Měli odjet jezdci, kteří přijeli 01. července.

10. července 1866

Protože nebylo skoro po celých Čechách rakouského vojska,obávali se radní, aby v Domažlicích nevypukly nepokoje a nedošlo k rabování. Ostrostřelecký sbor z Domažlic postavil k radnici na stráž deset mužů a v případě vypuknutí nepokojů měl dát bubeník bubnem dané znamení a celý sbor se měl sejít.

22. července 1866

Byl v Domažlicích c. k. generál Jochmus (August Giacomo Jochmus (1808 - 1881), rakouský polní maršál a politik) se dvěma důstojníky od generálního štábu, přijeli z Vídně a po obědě odjeli k místodržiteli Lažanskému do Plzně. Jednalo se o tak zvaný landšturm neboli zemskou hotovost. Pro tento účel se sjeli do Plzně okresní páni a po návratu oznámili, že je zemská hotovost dobrovolná, ale ve čtvrtek 26. července bylo okresním přednostům oznámeno, že zemská hotovost je povinná. Probíhal zápis střelných zbraní z každe obce. 

26. července 1866

Zemská hotovost dobrovolná byla změněna na povinnou.

27. července 1866

Kolem půl dvanácté přijelo do Plzně Pruské vojsko. Jednalo se přibližně o šest set jezdců, čtyři sta vojáků pěchoty asi pět kanónů i s obsluhou. Ještě téhož dne vyrazila pruská komise do okresů pro ranci (výpalné, výkupné). 

28. července 1866 (sobota)

Když byli lidé na ranní mši svaté, přijela pruská komise před radnici v povozu, v němž z Plzně přijel pruský vládní komisař, dva vojáci pěchoty, jeden Polák a jeden Němec a žádali složení rancí. Z Domažlického okresu žádali 7000,- zlatých, které mají být dodány do zítřka do osmé hodiny ranní místnímu komandu pruskému v Plzni. Poté komise odjela do hostince pana  Prášila (Sokolský dům) na snídani. Následně odjeli do Kdyně, aby tam jako už v Hostouni a Poběžovicích žádali rance. V případě, že nebude rance včas dodána bude vynucena násilím. Podepsán byl velitel místního vojska pruského v Plzni. Do osmnácté hodiny byla suma peněz vybrána a pak odvezena do Plzně panem purkmistrem a panem radním Märzem a panem Gotthardem Schnablem, který zjednal z okresu na ranci 3200,- zlatých.

Dnes přišel telegram, že bylo uzavřeno příměří na čtyři neděle mezi Pruskem a Rakouskem, které začne platit od 02. srpna 1866 (Příměří bylo uzavřeno v Mikulově dne 26. července 1866, na jehož základě byl dne 23. srpna 1866 v Praze uzavřen mír).

Listina donesená na radnici dne 28. července 1866 po sedmé hodině ráno :

Panu starostovi města Taus!                                                                                                                                                                      Že zde dlíci královské pruské velitelství vypsalo kontribuci 150.000,- zlatých, pro Plzeňský kraj, z toho připadá na město Taus a jeho okres 7.000,- zlatých rakouské měny, kterýžto obnos musí být vybrán purkmistrem města Taus a do 29. července tohoto roku do osmé hodiny ráno odevzdán do Plzně královskému pruskému městskému velitelství , neboť v případě zdráhání bude královské pruské velitelství nuceno vybrat obnos dvojnásobný, bez jakéhokoli ohledu na soukromý majetek, a dotyčné město si bude muset následky takovéhoto zakročení připsat samo sobě.                                                       Plzeň 27. července 1866. 

Starosta Dr. Maschauer, z pověření, ověřuje s poznamenáním, že nebude-li přesně dodržena lhůta určená k odevzdání, bude vybrán exekutivně dvojnásobný obnos.                                                                                                                                  Plzeň 27. července 1866.

Královský pruský osmý zeměbranecký hulánský pluk velitel Narsmer v. r. major a velitel obsazovacích vojsk v Plzni.

29. červenec 1866

Když deputace naše odvedla svou kontribuci v osm hodin ráno dne 29. července, obdržela kvintací tuto :

7.000,- zlatých rakouské měny válečné kontribuce, bylo na rozkaz královského pruského generálního gubernia pro Království české dnes správně a v hotovosti odevzdáno okresem Taus, o čemž se vydává tato kvintace.

Plzeň dne 29. července 1866.

Velitel Narsmer v.r. major a velitel obsazovacích vojsk v Plzni.

18. srpen 1866

Ve jménu Páně.

Dne 18. srpna 1866 v devět hodin zpívána mše svatá za dlouhé a šťastné panování Jeho císařského a královského Veličenstva jakožto v  den narození císaře a krále našeho Františka Josefa I. Při velké mši svaté střílel sbor ostrostřelecký výborně. Po mši svaté zpívala se národní hymna. S jakým asi cítem zpíváno bylo ,, V paměti povděčně mějme slávu vojska vítěznou " aneb ,, čeho nabyl občan pilný, vojín zbraní zastávej " snadno každý uhodne, když pováží, že ta vítězná sláva vojska na bojištích severní armády v Čechách a na Moravě zatemněna porážkami krvavými a rychlím útěkem z bojišť a že to, čeho nabyl občan pilný, právě v této době bylo bez ochrany, bez zastání vojska a zcela v plen vydáno Prusům vítězným.

29. srpna 1866

Dne 29. srpna byli opět viděni vojáci v Domažlicích. Přibližně se jednalo asi o 620 mužů od pluku barona Hessa (Heinrich Hermann Josepf von Heß (1788 - 1870)), číslo 49. Přišli z Horšovského Týna, který před několika dny obsadili, když do něho přišli přes Klatovy a Kdyni. Tento den si udělali ráno kolem osmé hodiny z Horšovského Týna do Domažlic takzvaný Übungsmarsch (cvičný pochod). Domažlický lid byl náhlým bubnováním polekán. Asi po hodině odpočinku v Domažlicích odpochodovali zpět na Horšovský Týn. Byli bez telat (batohů), jen v pláštích.

Září

V září po dráze Plzeňsko - domažlické přes Bavory se má přepravit asi 80 vlaků s pruskými vojáky.

04. září 1866

Domažlicemi začínají projíždět vlaky s pruskými vojáky, kteří se vrací domů přes Bavorsko.

05. září 1866

Další vlaky s pruskými vojáky, jedoucí od Plzně přes Domažlice dále do Bavorska. Celý den lokomotivy hvízdali a naši lidé se chodili dívat na nádraží, aby viděli Prusy vojáky od různých zbraní, bylo vidět jízdní i pěší. Přibližně projelo kolem 80 vlaků s těmito vojáky do Bavorska.

09. září 1866

Dne 09. září byla v Domažlicích ,, Veliká národní slavnost " v městské střelnici a sadech, kterou pořádal Sbor městských střelců. Slavnost byla zahájena čtyřmi výstřely z hmoždířů, navzdory špatnému počasí, okolo půl čtvrté odpoledne. Zábavy se zúčastnilo přes 1.500 lidí. Při večerním soumraku začal velký ohňostroj, který zdařile provedl Eduard Schnabl. Když začal ohňostroj, právě projížděli po dráze Prušáci kolem Střelnice a mysleli si, že je to k jejich poctě a volali hlasitě a hřmotně Hurrah!

26. září 1866

Dnes přijelo do Domažlic několik vojáků.

27. září 1866

Dnes do Domažlic přijelo odhadem 600 až 700 vojáků od pluku ,, Nobili ". Přijeli po dráze od Klatov do Domažlic, kde zůstali přes noc.

28. září 1866

Dnes na svatého Václava, odjeli v osm hodin ráno po dráze směrem na Plzeň. Hudba Sboru městských střelců je vyprovodila na nádraží.

13. října 1866

Dne 13. října 1866 ve tři čtvrtě na dvanáct přijel císař Ferdinand V., vracejicí se z Innsbrucku opět do Čech. Na domažlickém nádraží jej uvítali žáci zdejších škol, s praporem Sbor střelecký s hudbou a velké množství lidu, který provolával ,, Sláva korunovanému králi českému Ferdinandovi V. ". Císař pán několik minut mluvil z okna svého vagonu s panem purkmistrem Ondřejem Ibšrem. Vyptával se ho na Sbor ostrostřelecký, na duchovenstvo a jiné věci. Bylo vidět, že projevená pocta císaře těší na pomezí Českém. S císařem cestovalo mnoho pánů od jeho dvoru. Tuto noc císařovna, jeho choť Ferdinanda V., Domažlicemi do Prahy na Pražský hrad, kde budou bydlet. Celé uvítáni si vzal na starost pan purkmistr.

Po válce pruské vydal císař pán různé spisy k národům méně nebo více dojímavé. Dne 13. října vydal pěkný list vlastnoruční hraběti Belcredimu, aby jej národu českému uvěřejnil. List vychvaluje věrnost Čechů v čase tuhých zkoušek a slibuje učinit vše ke zhojení válečných ran. 

26. října 1866

Přijelo do Domažlic deset vojínů z těžkými zraněními, byli ubytováni v nemocnici, radnice jim zaopatřila obědy, jak se město dříve zavázalo, že bude pečovat o deset zraněných vojáků. Jeden z nich byl Maďar, který rozuměl slovansky, a ostatní byli Slované z různých koutů monarchie.

30. října 1866

Dne 30. října přišli ubytovatelé od husarského pluku barona Čseh, kteří zde budou mít posádku. Naše město bude mít zase od holštýnské války stálou posádku císařského vojska.

31. října 1866

Po obědě přijelo do Domažlic 140 mužů se 160 koňmi tohoto pluku. Uniforma je modrá s černožlutými šňůrami, čižmy (vysoké boty), místo bývalých čako (vysoká tvrdá parádní čepice se stínítkem mají nyní kučmy (čepice s prýmem černým beránkovým a s červeným měchem stranou k uchu svěšeným , ze předu volavčí nebo krůtí péro. Rytmistr hrabě Gedeon Raday bydlí u žida Gibiana vedle radnice.

04. listopadu 1866

Císař si během čtrnácti dnů prohlédl Čechy poškozené válkou. Dne 04. listopadu vydal u Chrudimi list Čechům velmi pochlebným na rozloučenou, díky čině za mnohé důkazy věrnosti.

 

Čáni Radek

 

Zdroj : SOkA Domažlice
           Karel Hájek - Paměti dějepisné, Edice kroniky domažlického děkana. Rok vydání 2013. ISBN 978-80-904696-6-2.