Jdi na obsah Jdi na menu

Pomník svobody

Pomník svobody

Pomník je vytvořen v roce 1924 z pískovce, výška podstavce je 2,2 metru, postavy 3,8 metru. Sokl navrhl Bedřich Feuerstein. Realizaci v kameni provedl Otakar Velimský

Pomník stojí před Muzeem Jindřicha Jindřicha ( na místě kostela svatého Antonína) mezi Dukelskou a Husovou ulicí. Na každé straně pomníku byly bronzové desky. Dnes jsou zde dvě bronzové a dvě plastové desky. První je uvedena slovy ,,UMÍRALI, ABY LÍPA ŽILA.", následuje výčet jmén. Nápisová deska u paty: ,,PRSŤ Z BOJIŠŤ / ZBOROV, DOSS ALTO, VOUZIERS / A POPRAVIŠTĚ / RUMBURK."

Idea pomníku padlým v první světové válce se objevila již v jejím průběhu. Na aktuálnosti získala po jejém skončení. Až po krizi po 1. světové válce, byly podniknuty konkrétní kroky k její realizaci. Podobné pomníky byly stavěny i v jiných českých městech a obcích. Domažlický pomník má přece jen svá specifika, což mu přidává na zajímavosti. Na samém počátku jsou schůzky několika českých kovodělníků v dubnu 1919, kteří se dohodli vybudovat památník vojákům zastřelených při rumburské vzpouře, zejména pak jejich kolegovi, osmadvacetiletému slévači z Touškova Janu Pelnářovi, který pravděpodobně pracoval v domažlické strojírně. K tomuto účelu založili výbor, první z mnoha, které pak následovaly. Druhý, tentokrát již šířeji pojatý komitét se však přikláněl k názoru, že by vedle rumburských rebelů připomínat přinejmenším také legionáře, nebo ještě spíše všechny padlé. Pokračovaly nekonečné spory o obsah pomníku a až na schůzi v listopadu 1922 byl tři roky trvajicí spor konečně zažehnán smírem. Podařilo se prosadit myšlenku soutěže, garantované uměleckými autoritami. Komitét vypracoval soutěžní řád, do poroty byli přizváni Jan Štursa, Ladislav Šaloun a kdyňský rodák historik umění František Žákavec. Údajně po poradě s odborníky a lze se domnívat, že to byli členové komise, bylo vyzváno pět sochařů: Vladimír Bretschneider, plzeňský Vojtěch ŠípLadislav KofránekKarel Pokorný a Otakar Švec. Dne 02. srpna 1923 proběhlo zasedání komise, která za vítěze určila návrh podaný pod heslem: ,,Umírali, aby lípa žila", jehož autorem byl Otakar Švec.

Pomník se skládá ze tří stojicích mužských postav a klečící matky s osiřelým dítětem, obrácených do čtyř světových stran. Postava nahého mladíka s praporem svobody na nejvýznamnější straně východní straně je alegorií národního osvobození a symbolem budoucnosti národa. Tři další alegorie odkazují k tragické válečné minulosti. Strhaný starší muž na jižní straně zahalený pouze v kabátu je vlastně už jen přízrakem mrtvého vojáka - legionáře nad hrobem, naznačeným dole křížem. Na straně severní je to rumburský rebel, který se zavázanýma očima očekává smrtící ránu. Lípa vyplňuje prázdný střed pomníku, což ji zapojuje do jeho symbolického jazyka. Je spálená válečnou vřavou, ovšem ..pohnojena krví znovu ratolesti vypustila", což znamená ratolesti obnovení národního života v samostatném státě. Lípa jako národní symbol tvoří jádro pomníku, a to nejen fyzicky, ale také ideově, neboť k ní odkazuje jak název Pomník svobody, tak zmíněné  Švecovo heslo ,,Umírali, aby lípa žila", které se ve formě nápisu dostalo i na pomník.

Dne 18. a 19. srpna 1923 proběhla slavnost kladení základního kamene, jejíž součástí byla i výstava všech pěti návrhů na radnici. Následně byl model předán proslulé kamenické dílně Otakara Velimského v Praze a 28. července 1924 bylo všech 27 kusů převezeno vlakem do Domažlic, kde je autor scelil. Slavnostní odhalení proběhlo 17. srpna 1924. Tak jako jiné národně orientované pomníky první světové války musel být na začátku druhé světové války odstraněn. Dne 26. června 1940 byly sejmuty nápisové desky, které byly uloženy do muzea. Následně byl rozebrán i samotný pomník, díly byly složeny na dvoře muzea a přikryty dlažebními kostkami. Po válce byl podruhé slavnostně obnoven 28. října 1945.

Čáni Radek
Zdroj : Muzeum Chodska v Domažlicích.