Jdi na obsah Jdi na menu
 


Statek i chalupa na Chodsku

Pro časopis Český lid sepsal v r. 1893 Jan František Hruška 

article preview

Ukázka:

>Chceme popsati statek i chalupu. Statkem myslíme stavení „sedlákovo" čili, jak Chodové říkají, „dvůr", a chalupou pak stavení „chalupníkovo". Že třeba při popisu stavení chodského vůbec tohoto rozdílu dbáti, vyjde najevo ze stručného vypsání poměrů životních a majetkových, jimiž chceme hned, jak jsme řekli, podle ohlášeného plánu zvláště čtenáře Chodska nepovědomé na vlastní prohlídku stavení chodských připraviti.

Chodové byli od nepamětných dob rolníci a lesáci. Obě tato zaměstnání bývala jim v starších dobách společná. Pole dalo živobytí, les musel dáti teplo, světlo a stavivo. Když znenáhla přibývalo na vesnicích obyvatelstva, půdy orné však pro nové „dvory" se přidělávati nemohlo, nezbylo než buď jako jinde statky děliti a trhati - a k tomu neradi se dávali starší hospodáři chodští pohnouti -nebo se měli někteří noví členové rodů ohlížeti po prameni živobytí mimo statek, hlavně v lese. K usnadnění tohoto lopotného života pomohlo se takto odcházejícímu členu postaviti chalupu a k ní přidal se mu nějaký ten korec pole, aby měl „na chléb" a kus louky pro dva tři kusy dobytka.

Můžete slyšeti ještě dnes často, jak jeden z rodiny dostal dvůr, druhému pak měl za to dáti jen místo na chalupu a při stavbě navoziti mu materiálu, a třetí se vyvdala se dvěma, třemi sty, a statek má ceny 10 až 12 tisíc! Případy takového nerovného dělení mají příčinu jen v houževnatém odporu chodských hospodářů, hlavně starších, proti trhání statku.

Takový asi byl nejobyčejnější vývin a první stav „chalup" na vesnici chodské. Z těchto pak chalup stěhovalo se příští pokolení často do chalup bez „kruntů" nebo do „podružstva". Těmto obojím byl i jest les doposud jediným pramenem výživy, to jest statný rod chodských dřevorubců. Mimo les hledají také někteří poslední útočiště v nádeničení. Chalupa má pro tyto lidi předně ten užitek, že mají kde býti, po případě, je-li v ní zbytečné místo pro podruha, tento pomůže „hospodáři" zaplatiti „tu daň". Ale i na takové chaloupce hledí míti aspoň jednu kravičku. Neboť podle chodského přísloví „kráva je půl živobytí". To jsou jen hlavní rozdíly, odstínů stopovati nemůžeme. V každém z těchto druhů stavení jiné poměry majetkové a životní působí jiné vnitřní i vnější jeho spořádání.

Dvůr celý mívá na Chodsku 80-100 korců půdy, z toho asi 2/3 orné, 1/3 - 1/4 luk, něco lesa a k tomu sem tam něco pastvin.

Některé dvory mají i svůj rybník a za starodávna mívaly rybníků hojně.

Stavení na dvoře musejí tedy pojmouti a skrýti předně všechen výtěžek této rozlohy a za druhé všechen živý díl na statku dle týchž poměrů rozdílný a četný. Bývá pak na chodském dvoře nejvíce hovězího dobytka. Tento odchovává se hlavně pro prodej na chov. Mlékařství omezeno na domácí potřebu, jen něco másla a tvarohu vyrábí se pro trh. Dle toho bývají na statku 2-3 krávy dojné, dva páry volů - výjimkou jeden koní a jeden volů - ostatek do 15-25 kusů všechno mladý dobytek pro prodej na chov. Po hovězím dobytku bývaly do nedávná nejvíce oblíbeny ovce. Na celých i na polovičních dvorech bývala jich stáda, na nejmenším statečku - „vosmerce" - bývaly aspoň tři. Mladší hospodáři již tak ovcím nepřejí. Většinou mají jich po několika, aby měli vlnu pro domácí potřebu; někteří zbavili se docela. Chov vepřového dobytka jest nestejný. Obyčejně bývá na statku dvojí, trojí - dle stáří - o dvou třech kusech; k tomu sem tam prasnice. V poslední době teprve počínají hospodyně chodské s prospěchem rozšiřovati chov slepic. Bývalá hejna s 20 vzrostla na 50. V trvalé a veliké oblibě jsou husy - majetek hospodyně (husy musejí hospodyni uhraditi všechen náklad na „parádu" dcer i její). Bývá jich na statku kopa i sto i více. V podletí se prodají až na několik husákům, kteří je u velikých stádech honívají do Němec. Kachny chovají se jen na některých statcích, holubi rovněž tak, hospodářům „jen tak pro radost".

Všecko toto aby mělo na statku svá obydlí nepřebytečná a ne nedostatečná. Pokud se týče lidu, jenž toto všecko obstarává vedle „sedláka a selky" a rodiny, obyčejně dosti četné, bývá na největších dvorech „pacholek", „pacholeček", po případě i „pohůnek", „děvka", „husopaska" neb „husopas" (školák).

Při dělení statků — „půlka", „čtvrtka", „vosmerka" — všecky tyto poměry se stejnoměrně zmenšují, na spořádání stavení nemívá však dělení většího vlivu, kromě toho že, staví-li se po dělení, staví se vše o něco menší.

Chalupa s „krunty" jest sice svým vnějškem i vnitřkem do jisté míry také ještě statečkem, ale při maličkém hospodářství jest i menší a chudší výstavnost a už o leccos význačného bývá méně! V chalupě dřevorubcově hospodářství jest jen chudičkou popelkou : vně i vnitř viděti na první pohled obydlí lesáků.<

 

Náhledy fotografií ze složky Paroubek Jan