Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zpřístupnění dolu Na Kole

article preview

Domažlické krystalinikum je velmi zajímavá oblast mimo jiné výskytem pegmatitů. Magmatická hornina s obsahem slídy, muskovitický pegmatit, vznikal v hloubkách sedm až jedenáct kilometrů za teplot kolem 600 ° C. Tři okrsky těchto hornin lze sledovat napoběžovicko – meclovsku, hostouňsku a domažlicku. V pegmatitech nalézáme přes 50 minerálů s ekonomicky využitelnými živci, slídou a křemenem. Využití těchto ložisek si vynutila situace kolem válečných let 20. století. Postoupením pohraničních oblastí Německu vyvstala nutnost zajistit suroviny pro průmysl na území Čech s novými hranicemi. V Domažlicích se tohoto záměru ujal pan Josef Chloupek, majitel obchodu, a jeho přítel Gustav Wollner,obchodník s uhlím.

 Pochůzkami a sběrem vzorků, ale i pokusnými výkopy v okolí vrcholu Vavřince bylo vytipováno území pro budoucí těžbu živců a slídy. Mnoho profesionálních odborníků se rovněž podílelo na realizaci zahájení těžby. Cenné poznatky poskytl Václav Vojtěch, v té době bývalý zaměstnanec firmy bratří Drexlerů, jejichž firma těžila a upravovala živec v Meclově. 

V určeném místě, poblíž současného telekomunikačního zařízení na Vavřinci, byla hloubena čtrnáctimetrová šachta, poté raženy chodby o délce 150 m. Těžba byla prováděna komorovým způsobem. Šachta byla opatřena výdřevou a těžní věží. V dole už výdřeva použita nebyla, jelikož hornina byla kompaktní Vytěžený kusový živec, mnohdy nalezený v krystalech o velikosti až několika metrů, byl dodáván do Rakovníka a Horní Břízy. Živec z Domažlic odebíraly sklárny v Otvovicích, Kyjově, nebo Kavalírovy sklárny na Sázavě. Mletý živec pro sklárny, byl vyráběn mlýnem pana Chloupka ve stodole na Bezděkovském předměstí.

 Dalším produktem těžby byla slída. Z počátku se zpracovávala na drobné šupinky, které sepřidávaly do vnějších omítek. Výpadkem dovozu malířského lesku z Ameriky se těžaři zaměřili na zavedení výroby malířského lesku v Domažlicích. Zkoumaný vzorek lesku z Ameriky, o němžse tvrdilo, že je vyráběn z rybích šupin, vydal své tajemství v Domažlickém pivovaru. Za vydatné pomoci sládka pana Wimmra bylo pod pivovarským mikroskopem zjištěno, že americký lesk je v podstatě zvláštním způsobem rozemletá slída. Postupným zkoušením a zpracováváním slídy a radami geologů byl nalezen ten správný postup. Na úspěchu měli podíli bratři Královcové, malíři, kteří zkoušeli první prototyp lesku v praxi až do konečné podoby akvality nového výrobku, který zcela a plnohodnotně nahradil dovoz z Ameriky. V té době bylotřeba výrobu přemístit mimo stodolu pana Chloupka, a proto byla na Wollnerově pozemku unádraží postavena budova na zpracování surovin. Stavitel Jiří Zelenka budovu v krátké doběvystavěl se všemi požadavky obou společníků. Produkce malířského lesku z vavřinecké slídyčinila 150 kg denně. 

 V roce 1942 se nad Domažlicemi objevuje další těžní věž. Na návrší poblíž dnešní nemocniceNa Bábě se začíná těžit živec a slída pro válečný průmysl. Geologický průzkum, zahájení těžbya samotnou těžbu financoval Reichsamt für Bodenforschung. ( Říšský úřad pro výzkum půdy).Šachta byla vyhloubena do 20 metrů pod povrch. Pegmatitová žíla je vklíněnav plagioklasových pararulách. Žíla je dlouhá 100 m a příkře se sklání k severozápadu.V hloubce 20 m je tvořena 2 vzájemně propojenými peckami. Jižnější pecka je 35 m dlouhás mocností 10 m. Na ni napojená severní čočka má při stejné délce mocnost až 20 m. Připřechodu okolní horniny v pegmatit se nalézá zóna středně zrnitého až hrubozrnnéhoagregátu růžového granátu

 Na Bábě se těžila poměrně kvalitní slída s tabulkami někdy až několik decimetrů velikých.Ložisko Na Bábě bylo v dřívější době známo těžbou krystalů slídy tak velkých, že byly vhodnéna výplně lodních oken. Z dolu byla ražena šachta směrem na silnici do Petrovic. Materiál mělbýt vyvážen přes zrušenou stoku mlýnského náhonu k nakládce u silnice. Tento záměr mělvyloučit těžbu s pomocí těžní věže, ulehčit práci a zvýšit produkci. Celková délka štol zde NaBábě je asi 500m.

 Dne 18. listopadu 1943 začíná těžba na návrší na okraji Domažlic. V lomu Na kole je ražena štola o délce 330 m. Geologický průzkum s několika vrty provedla firma Baťa Zlín. Těžbu řídil a financoval rovněž Reichsamt für Bodenforschung Berlín. Za provoz zodpovídal Dr Hans Joachim Martini, který vedl za okupace Úřadovnu pro půdní průzkum Praha. (Amtstelle fürBodenforschung Prag). V té době byl Martini aktivním členem NSDAP. V poválečném Německu se stal významným odborníkem v geologii NSR. Slída, která se zde těžila, nebyla té kvality jako Na Bábě, ale těžil se zde také křemen a živec. Vlevo od vstupu, zhruba v polovině štoly, jsouboční chodby vzájemně propojené do několika komor. Štola končí zasypanou větrací šachtou.  Těžba ustává v dubnu roku 1945. Několik tun vytěžené slídy pro elektrotechnický průmyslbylo odvezeno k rozemletí, důl byl uzavřen a zařízení demontováno. Čeští dělníci z dolu Nakole a Na Bábě přešli do Meclova a Poběžovic, aby tak nahradili německé pracovníky. Někteří pocházeli od Havlíčkova Brodu i odjinud, pracovali zde a po válce se usadili v okolí. Málek zůstal na trvalo ve Kdyni, Suchý ve Stráži. Holandský válečný zajatec Kalman se oženil v Osvračíně. Dřevěná konstrukce těžební šachty Na Bábě vyhořela. Jáma je zasypána a v místě těžební šachty v dole je zával.

 V roce 1945 byl znárodněn důl na Vavřinci. Těžní věž a ostatní zařízení rozebráno. V roce 1948 byl znárodněn i mlýn u nádraží a zařízení přešlo pod správu Chlumčanských keramických závodů.

 Důl Na kole s impozantními sály plnými třpytivé slídy bude zpřístupněn veřejnostiv letošním roce. Potom bude možné nahlédnout do nitra Země všem, kteří budou mít zájem spatřit zajímavosti a krásu dávno ztichlého díla. Na projektu od února 2022 pracuje spolek Domažlický dějepis.


© Jaroslav Dvořák

Zdroj:

  • Zápisky pana Josefa Chloupka
  • Zdeněk Vejnar et al: „Geologie domažlické oblasti“  a „Pegmatity poběžovicko – domažlické oblasti“
  • Osobní korespondence
  • Národní archiv Praha


Domažlický deník

 
 


Poslední fotografie



sledujte nás