Jdi na obsah Jdi na menu
 


Konec války v Domažlicích

article preview

V Domažlicích se již 27 a 28. dubna 1945 dohodli německý okresní hejtman a tamější vojenský velitel na straně jedné a české zastupitelstvo města na straně druhé, že Němci nebudou Domažlice hájit. Německá vojska podle této dohody měla město opustit. Až se budou blížit Američané, měly být vyvěšeny bílé vlajky, aby se tak město ochránilo před jejich útoky. Koncem dubna 1945 došlo k odstřelování Domažlic několika granáty dalekonosných děl, při kterých 28. dubna zahynul mlynářský pomocník Miroslav Plachý. V době výbuchu dělostřelecké munice přecházel nešťastník přes náměstí a střepina jej zasáhla do hlavy. Ostřelování zapříčinilo okamžité vyvěšení bílých praporů, které však musely být vzápětí staženy. Německé velení rozhlasem oznamovalo, že majitelé ověšených domů budou nemilosrdně popraveni.
Ráno 5. května 1945 vedle zábradlí naproti klášteru ležely čtyři velké natřené stožáry, které byly připravené k uvítání osvobozenecké armády. Během dne byly tyto stožáry vztyčeny uprostřed náměstí, jak pro Československou vlajku tak i vlajek našich spojenců – Spojených států amerických, Velké Británie a Sovětského svazu. Celé Domažlice jsou již vyzdobené nejen našimi vlajkami, ale i spojeneckými.

Ozýval se hlas z věže : „Všichni občané schopní práce, na žádost amerického velitele, se mají hlásit v obecním dvoře s potřebným nářadím na odstraňování překážek, kterými Němci zatarasili cesty i ulice ve městě“.
Americké oddíly postupovaly přes Klíčov, Mrákov a Tlumačov na Domažlice. A další oddíly šly směrem na chodskou metropoli přes Českou Kubici a Havlovice. První jednotky vstoupily do města od Stráže a Nevolic 5. května 1945. Byly to jednoty 38. pěšího pluku pod vedením kapitána Freda Hirrese a poručíka Roberta Gilberta. Postupovaly kolem Chodského hradu na náměstí, kde je již nadšeně vítali občané Domažlic. Dorazili sem před 13. hodinou a zanedlouho je následoval 741. tankový prapor s dalšími pěšími jednotkami, který přicházel od Havlovic. Náměstí tonulo v záplavě vlajek a praporů naší republiky i spojeneckých velmocí. V čele amerického vojska nesli dva muži v rukách každý za cípy naši vlajku. Vojáci ve dvou zástupech pochodovali podél náměstí a branou pokračovali jak na Chrastavice tak k nádraží. Měli rozestupy od sebe asi 50 kroků a každý desátý měl vysílačku. Takto obsazovali i ulice města a křižovatky s kulomety a to u obchodu Hötzl (Dubina), ulici Boženy Němcové, u kostela, Mezibranské (Branské) ulice.
V okolí města došlo jen k ojedinělým střetům a samotné Domažlice byly osvobozeny prakticky bez boje. Jen několik zfanatizovaných Němců se postavilo na odpor v zabarikádovaném sklepě Sequensova domu na náměstí a přestřelky mezi Němci a Američany byly hlášeny na sever od města. Němci odcházeli z Domažlic po skupinkách. Hitlerovské jednotky pak zcela opustily domažlická kasárna až v noci ze 4 na 5. května.
Těsně po příchodu osvoboditelů byl ustanoven Městský národní výbor, který navázal spojení s plukovníkem americké armády. Městský národní výbor byl nucen vyvěsit vyhlášku s určitým omezením, protože Domažlice byly dosud v bojovém pásmu. Bylo to omezení nočního vycházení a podobně.
Domažlicemi celý den a noc postupovala americká armáda dále do vnitrozemí. Lidé označení trikolorami jim podávali koláče, buchty a vojáci si s díky brali rychlé pohoštění. Chutnalo jim i naše pivo. 
Děti obléhaly americké vojáky, aby od nich dostali balíčky s čokoládou a pro ně zatím neznámou žvýkací gumou.
Dojemná scéna se odehrála, když babička plačící štěstím, spínala ruce a volala : „Zaplať Vám to Pán Bůh, vojáčkové, že už jste tu“, a při tom je hladila po tvářích jako svá vnoučata. Mladí i staří lidé měli slzy v očích a ač celý den pršelo – nedbali na nepohodu a celí promoklí se vzájemně zdravili. Užívali si příchozí svobody, tak vzácné a drahé.

Rozhlas vysílal veselé pochody a svolával hudebníky Konrádyho kapely, která pak vyhrávala na náměstí u Lípy Svobody.
Večer zazněl z děkanské věže symbolicky „umíráček“ nacistickému tyranství. Byl schován pověžným při rekvizici zvonů a nyní byl znovu nainstalován. To již byly všechny německé nebo dvojjazyčné nápisy odstraněny nebo zabarveny.


Zdroj : 

  • Archív Domažlický dějepis
  • Muzeum Chodska v Domažlicích
  • Paměti- Alois Jindřich a Zdeněk Jindřich
  • Jan Vrba, Chodský bílý týden
  • Chodsko v letech 1938 - 1945, bakalářská práce - lva Hemzáková

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Osvobození