Bývalé pohraniční městečko Železná bylo založeno při silnici z Bělé nad Radbuzou do bavorského Eslarnu. První zmínky se vztahují k roku 1591, kdy ves náležela k panství hradu Přimdy. Koncem 17. století začínají v okolních lesích vznikat první sklárny a dochází k těžbě železné rudy, která dala lokalitě své jméno. První zmínky o těžbě rudy v okolí pocházejí z roku 1362. Mimo to se zdejší lidé živili prací na poli, v lese nebo později ve sklárnách. Poloha na hranici a společný jazyk přáli rozvoji obchodu. 
V roce 1905 byla Železná povýšena na městečko, ve kterém žilo kolem 1000 obyvatel. Na konci druhé světové války tu žilo přes 2000 lidí. 
V obci nechyběla četnická stanice, finanční stráž, celní a poštovní úřad, spořitelní a záložní spolek. Působila tu také pobočka krajkářského závodu a řada živnostníků a řemeslníků. Do obce byla zavedena elektřina a autobusové spojení.
Zásadní zvrat nastal po odsunu sudetských Němců v letech 1945 - 1947. V roce 1950 je zde uváděno pouhých 250 obyvatel, jejichž počet se dále rychle snižoval. V roce 1950 bylo v obci zlikvidováno 38 usedlostí. Jednotlivé domy se tehdy prodávaly za jednotnou cenu 200 korun, místní kupci měli slevu na 50 korun. V důsledku toho městečko během následujících desetiletí z velké části zaniklo.
Demolici nebyly ušetřeny ani pamětihodné stavby - kostel sv. Barbory, který byl stržen v polovině 60. let 20. století. Jeho místo zaujal nově vybudovaný objekt Pohraniční stráže.
Zámek s parkem vybudovaný na protilehlém břehu zdejšího rybníka zanikl krátce po druhé světové válce. Z budov se zachovala pouze fara, škola a sotva dvě desítky domů. Dvě třetiny obce mezi kostelem a státní hranicí zanikly bez výraznějších stop.

© Alexej Petrašovský, Eva Bednářová
Zdroj:  Český les, Domažlicko; PROCHÁZKA Zdeněk; 1992
            Po pěšinách Bělskem; kol. autorů; 2021