První zmínka o zakladateli nejvýznamnějšího klenečského hrnčířského rodu Ignáci Heidlerovi se datuje k roku 1847. Toho roku si postavil hrnčířskou pec a domek čp.157, zvaný později "U Posthanzlů". Vyučil se v Hostouni a měl za manželku hrnčířskou dcerku Marii Ingrischovou.
To byl počátek hrnčířského rodu Heidlerů, který byl úzce spjat s dekorativním zbožím a s plastikami. Řada keramických výtvorů se dochovala mezi sběrateli zejména od Josefa Heidlera mladšího z čp. 38.
Jméno této rodiny ovšem proslavil zejména Martin Heidler, který si na základě svérázných prvků i starých vzorů klenečské manufaktury vytvořil osobitý dekor, v němž užíval jako hlavní motivy stylizované srdíčko a granátové jablko. Často se zde objevovaly třeba i holubice. Kromě základní černé engoby používal i žlutou, krémovou a hnědou. Zajímavý jsou jeho plastiky tvořené se smyslem pro vkus, humor a požadavky hmoty. Často šlo o dětské hračky, ale proslulosti získal jeho chodský betlém, oceněný zlatou medailí na mezinárodní výstavě v Paříži v roce 1925. Kromě nejrůznějších zvířecích figurek - hus, kachen, králíků, zajíců, koček, psů i jiných lidských, vytvořil i chodskou dudáckou muziku - soubor muzikantů v typických postojích.
Své výrobky značil třemi variantami chodského štítu malovanými buď ručně nebo přes šablonu.
Jeho dílna v čp. 66 zanikla v roce 1945. V roce 1955 byla adaptována pro účely družstva Chodovia.

© Eva Bednářová
Zdroj: Lidové hrnčířství v českých zemích; SCHEUFLER Vladimír, 1971