Petr Hana se narodil do rodiny domažlického měšťana Petra Hany a jeho ženy Anny, rozené Johánkové. Bydleli ve Spálené ulici č.p. 165.
Navzdory přání otce věnovat se tradičnímu domažlického řemeslu tkaničkářství, vyučil se Petr Hana obchodníkem v Českých Budějovicích. Pobyt zde ho velmi příznivě ovlivnil ve směru intelektuálním i vlasteneckém. Velmi rád četl a podle dostupných informací vynikal mimořádným rozhledem. Byl osobou velmi pokrokovou, poměrně radikální povahy a činorodého ducha.
V roce 1861 se vrátil zpět do Domažlic, kde si v domě č.137 na náměstí otevřel obchod se smíšeným zbožím. Díky svému obchodnímu nadání a pilné práci se domohl značného jmění, které mu umožnilo zapojit se i do veřejného dění.
V roce 1867 byl zvolen do zastupitelstva v obecním výboru a později i do okresního zastupitelstva.
V roce 1868 byla schválena jeho žádost o udělení měšťanství, což ho opravňovalo volit obecní zastupitelstvo a užívat institucí, nadací či ústavů vytvořených pro měšťany.
V témže roce se stal místostarostou nově utvořené tělocvičné Jednoty Sokola.
Petr Hana vstoupil do strany mladočechů a v Domažlicích tak tvořil politickou opozici místním příslušníkům staročechů - městského lékaře Antonína Steidla a Maxe Duffka.
V roce 1888 byl zvolen městským purkmistrem, úřadu se ujal až v dubnu 1889.
Období purkmistra Petra Hany se neslo ve znamení modernizace města. Důležitým předpokladem bylo zlepšení stavu obecních financí, což zapříčinilo lepší hospodaření s městskými lesy, pivovarem a cihelnou a také nastalé okolnosti, tj. zestátnění domažlického gymnázia a pošty a „likvidace“ právovárečné konkurence. Svůj podíl na rozvoji města měla i spořitelna a záložna, které na nejrůznější projekty v Domažlicích každoročně přispívaly, a v neposlední řadě rostoucí vliv spolků na společnost. Již záhy po svém zvolení, dosáhlo zastupitelstvo vedené Petrem Hanou přebytku v rozpočtu a stav obecních financí se za dobu působení Hany v čele města měnil jen nepatrně. Poprvé byl městský rozpočet schodkový až v roce 1896.
Díky všem těmto aspektům po sobě Hana a jeho spolupracovníci zanechali trvalou památku v podobě městského hřbitova, dodnes stojících budov - radnice, chlapecké a dívčí školy, zastávky „Domažlice -město“ aj. a fungujících institucí - muzea s archivem, knihovny a čítárny. Došlo i k modernizaci městské nemocnice a ke stavbě kanalizace.
Město v té době procházelo stejně jako i jiná historická sídla tzv. asanací a regulací. Zbavovalo se posledních vzpomínek na středověkou podobu Domažlic. Nejvíce patrným a pro obyvatele celého města nejdůležitějším počinem „Hanova zastupitelstva“ bylo vydláždění hlavního náměstí a úprava jeho terénu.
Péče, kterou také město věnovalo církevním stavbám, neušlo pozornosti budějovického biskupa, který purkmistrovi zaslal v roce 1897 dopis, v němž mu vyjádřil své uznání a dík za blahovolnost a ušlechtilou snahu ve zvelebování kostelů. Radnice se postarala o vnitřní a vnější opravu děkanského kostela, nutnými opravami prošel také Kostel svatého Antonína a na sklonku 19. století se přistoupilo i k opravě kostela U svatých.
O kvalitách Hanova vedení obce a jeho samého vypovídá i fakt, že stál v čele města po dlouhých šestnáct let.
Jakožto purkmistr města byl také předsedou místní školní rady, která vykonávala dozor nad obecními a měšťanskými školami.
Mj. byl Hana i předsedou spořitelního výboru a byl také příslušníkem obchodní a živnostenské komory v Plzni. Další funkcí, kterou za doby svého působení v čele Domažlic zastával, byla pozice poslance na zemském sněmu.
Jako zakladatel a předseda místního okrašlovacího spolku se podílel na zřízení stromořadí a městských sadů.
Spolu se Steidlem a Duffkem v Domažlicích zřídili také roku 1893 jeden z prvních oddílů Klubu českých turistů, jehož byl Hana předsedou až do roku 1905. KČT ho odměnil za jeho práci a podporu tím, že v roce 1901 nazval cestu od České studánky na Čerchov cestou Hanovou.
Byl i prvním předsedou rybářského spolku v Domažlicích, který byl založen v r. 1900.
Z výše zmíněného je jednoznačné, že Petr Hana byl velmi činorodým občanem Domažlic, ale je známo, že i skutečným mecenášem. Pomáhal všude tam, kde bylo potřeba. Svou náklonnost projevoval především chudým a znevýhodněným lidem, studentům a řemeslníkům; vždy usiloval o jejich lepší životní podmínky.
Asi nejvýznamnější pocta, která se Hanovi dostala, pocházela od samotného císaře Františka Josefa I., který mu věnoval zlatý záslužný kříž s korunou. Ten byl udělován civilním osobám za všeobecné zásluhy ve prospěch obecného dobra.
V čele města stál Petr Hana do května roku 1905. V té době se u Hany rozvinula těžká psychická choroba, která mu nadále znemožnila výkon mandátu. Na přímluvu Antonína Steidla byl přijat do sanatoria pro choromyslné v pražské Krči, kde také o tři roky později zemřel.

Zdroj: Šumavan, 27.6.1908

Byl pohřben v majestátní hrobce na městském hřbitově v Domažlicích. Sochařskou výzdobu hrobky, postavu truchlící ženy a Krista, vytvořil sochař František Bílek.
Roku 1933 byl v nově zřízených sadech na pozemcích, které městu věnoval Petr Hana, odhalen jeho pomník s bustou od sochaře Aloise Langenbergera.

© Eva Bednářová
Zdroj:

• https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Hana_(politik)
• Domažlice v době Petra Hany; MACHÁČKOVÁ Tereza, diplomová práce, 2014