Městečko Bělá nad Radbuzou při severozápadní hranici domažlického okresu je jedno z nejstarších středověkých sídel v kraji. První zmínka o něm datovaná již do roku 1121 je z Kosmovy kroniky české: "Téhož roku vystavěli nějací Němci uvnitř hranic českých ve hvozdě, k němuž se jde přes ves Bělou, hrad na strmé skále. (Přimda). Uslyšev o tom kníže Vladislav, vzal s sebou tři čety výborných bojovníků, přepadl znenadání hrad a dobyl ho. Při prvním útoku byli raněni šípy ze zdi vystřelenými ne však smrtelně, dva bojovníci knížecí, Oldřich, syn Vacemilův a Olen, syn Boršův. A není pochyby, že by byl kníže hned dal zvěšeti všechny Němce v tom hradě zajaté, kdyby nebyl právě přijel hrabě Albrecht, jenž je snažnými prosbami a vrozenou sobě obratností zachránil."
•
Bělá nad Radbuzou bývala kdysi vsí Chodů, ale nikoli domažlických, ale přimdských. Hranice mezi nimi tvořila pomyslná čára Mutěnín - Stará Huť. Jejich středisky byla Bělá a Stráž u Tachova. Do třetice existovali také Chodové plánští se středisky v Chodové Plané a Chodském Újezdě. Obě tyto skupiny však boj o svá práva a samostatnost prohrály zhruba o 100 - 150 let dříve než Chodové domažličtí.