Zřejmě již v 15. století zde existoval hřbitov v domažlických měšťanů. V roce 1614 dali domažličtí měšťané hřbitov ohradit zdí, kterou za 29 kop grošů míšeňských vybudoval stavitel z Vlach. V roce 1699 byla na hřbitově dokončena stavba kaple sv. Jana Nepomuckého, financovaná zdejším děkanem Janem Ludvíkem Steyerem.
Jde o nejstarší církevní stavbu zasvěcenou sv. Janu Nepomuckému v plzeňské diecézi. Jan Ludvík Steyer, který se v roce 1707 stal kanovníkem při chrámu svatého Víta v Praze, byl posléze jednou z hlavních postav prosazení kultu tohoto světce. 
V letech 1770 - 1772 řádil ve městě vleklý hladomor, způsobený dlouhými dešti a neúrodou. Protože hřbitov U Svatých byl již přeplněný stovkami obětí epidemie, musel Domažlický děkan P. Lounský vysvětit starý svatojánský hřbitov. Předtím se zde totiž již mnoho let nepohřbívalo. Zřejmě v návaznosti na tuto událost získala kaple v roce 1773 nový oltář s nadživotní sochou svatého Jana Nepomuckého, mj. i ochránce  proti moru. Od vysvěcení kaple do roku 1772 zde našlo poslední odpočinek 250 zemřelých. 
Hřbitov sloužil jistou dobu k pohřbívání členů zdejšího augustiniánského řádu.
Po výstavbě nového hřbitova směrem na Chrastavice se u sv. Jana přestalo pohřbívat. Ve druhé polovině 20. století byl již nevyužívaný a opuštěný hřbitov značně zpustlý. Roku 1978 započaly práce na přeměnu hřbitova v park. Většina náhrobků byla byla vyvezena na havlovickou skládku. Zachovány byly pouze dva z nich - rodiny Hubáciů z Kotnova. Kvůli rozšiřování okolní silnice bylo opuštěno od památkové ochrany hřbitova a západní část pohřebiště s klasicistní bránou a starou hradbou se odbagrovala. Na důstojnou úpravu pohřebiště se čeká dodnes.

© Alexej Petrašovský