Kolem roku 1770 pojal domažlický magistrát myšlenku vystavět v Milavčích lázně a poutnický dům. Lázně měly patrně sloužit poutníkům, kteří při procesích navštěvovali blízkou studánku s léčivou vodou Vojtěšku. Budova byla dokončena v roce 1775, přízemí bylo stejně jako dnes zděné, patro roubené. Milavečské lázně se již od svého založení potýkaly s malým zájmem poutníků i veřejnosti a městu předpokládaný zisk nepřinesly.
K novému využití budovy dochází v roce 1786, kdy byla v Milavčích zřízena lokálie (pobočka domažlické fary) a lokalistovi vhodné ubytování v patře poskytla právě nevyužitá budova lázní. V přízemí zbylo místo na jednotřídku a byt pro učitele. Do školy zde chodily děti z Milaveč, Radonic, Chrastavic a Božkov. Farář se později přestěhoval do nové fary a od té doby sloužila budova bývalých lázní pouze jako škola.
V roce 1913 obec usnesla, že školu zboří, neboť její budova byla již značně zchátralá. Proti zboření nakonec vystoupil památkový úřad v Praze, který též uhradil část finančních prostředků na opravu.
Velkou rekonstrukcí prošla historická budova v letech 1971 - 1974 a v roce 1999 byla střecha budovy nově pokryta a opraven i krov. Patro bývalé školy dlouhodobě využívá obecní úřad.

© Eva Bednářová
Zdroj: Milavče - kapitoly z dějin obce; PROCHÁZKA Zdeněk; 2015