Díky neúrodné půdě, zpustlým stavením, tuhým a dlouhým zimám získala ves přiléhavý německý název Wassersuppen - doslovně „vodové polévky”. Někdy na konci 17. století zde vznikla sklárna a do jejích objektů byla v roce 1878 přenesena sirkárna Jindřicha Oesterreichera, který se v Nemanicích usadil po předchozím neúspěšném pokusu o založení sirkárny v Domažlicích. Práci zde nalezlo u 10 zakládacích strojů 30 až 40 dělníků. Po roce 1890 dochází k postupnému útlumu výroby zápalek a přechodu na jiný druh výroby, zhotovuji se zde například lišty a rámy. Ze sběratelského hlediska je zajímavé, že sirkárna takové velikosti i relativně dlouhé doby své aktivní existence po sobě nezanechala žádnou etiketu. V 19. století vznikly v Nemanicích kromě zmíněné sirkárny i jiné průmyslové podniky - továrna na staniol, kapsle a uzávěry lahví, výrobna zrcadel, v nedaleké Staré Huti se vyráběly špánové krabičky (viz obrázek) a také kolomaz.

© Eva Bednářová
Zdroj citace i fotografie: Pošumavské sirkárny; CIHLÁŘ Tomáš; 2004