Pro důležitost polohy města i hradu na cestě do Bavor těsně při hranicích přikládali čeští králové Domažlicím značný význam, odpovídalo také obsazování úřadu zdejších purkrabí osobami z význačných panských rodů. Čeští panovníci si důležitost Domažlic dobře uvědomovali, a tak již od poloviny 14. století svěřovali úřad purkrabího raději příslušníkům nižší šlechty. Karel IV. dokonce v návrhu Majestas Carolina zařadil Domažlice do skupiny hradů a měst, jež nesměly být nikdy zastaveny. Ve středověku byl domažlický hrad nesporně výstavním objektem s výraznou reprezentační funkcí. Lze tak soudit s jeho polohy na cestě do Bavor, jedné ze dvou, jež přemyslovští a lucemburští panovníci používali při svých častých cestách do Německa. Proto byly Domažlice častokrát místem jejich pobytů i s celým dvorem či doprovodem. Pochopitelně jediný místem, kde král mohl bydlet a kde se různé zemské honosné akce mohly odehrát, byl hrad, jenž navíc nutně musel odpovídat určitým požadavkům, jež měli na svá sídla příslušníci tehdejší nejvyšší aristokracie.

© Eva Bednářová
Zdroj: Minulostí Západočeského kraje; r. 1992