Obec se rozložila asi 1 km jižně od hraničního přechodu ve Švarcavě. Sklárna byla založena mezi léty 1739 až 1741. Vyráběly se zde korálky a duté sklo. K vyhašení sklářských pecí pak došlo kolem roku 1796. V té době zde stálo přibližně 20 domků. Ve vsi byla i kaple, škola, dvůr a mlýn. Usedlosti byly převážně dřevěné a tak v roce 1866 téměř celá ves vyhořela. Tehdejší majitel panství baron Beck daroval osadníkům na obnovu domků dřevo z panského lesa. Ke konci 19. století je obec popisována jako chudá a domky jsou využívány mnohem větším počtem obyvatel než je únosné. Muži většinou pracovali v lese nebo jezdili za prací do severních Čech, Saska a Bavorska. Ženy s dětmi paličkovaly krajky. Od počátku 20. století získává Dolní Huť podobu letoviska obklopeného lesy a neporušenou krajinou. V roce 1913 tu stály tři hostince, dva obchody, škola a mlýn. A postupně se rozrůstala v poměrně rozlehlou Ves. V roce 1930 zde stálo asi 50 domů a žilo necelých 400 obyvatel převážně německého původu. V mokřinatých lukách při potoce se zachovalo do dnešních dnů pouze základové zdivo několika usedlostí a zarostlý rybníček.

© Eva Bednářová

Zdroj: Putování po zaniklých místech Českého lesa; PROCHÁZKA Zdeněk; 2017