Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chodové - strážcové českých hranic

article preview

"Rozdílnost historického vývoje byla dána již v počátcích slovanského osídlení naší země. Slované přicházeli do Čech v 5. století a dělili se na řadu kmenů. Jejich jména poznáváme z potvrzení hranic Pražského biskupství v roce 1086.
Pro území na jihozápad od čáry Žandovský průsmyk - Císařský les - Kosí potok - Mže po Úslavu neuvádí listina o hranicích Pražského biskupství žádné jméno kmene, nýbrž různé obměny slova Tugost. Lze proto soudit že to není jméno kmene, nýbrž název nové pohraniční knížecí hradové oblasti.
Později se v této části na západě objevují Chodové. Jejich původ není dosud plně objasněn. Své obce osídlili nejdříve ve 12. století.
Intenzita kolonizačního ruchu byla ve 12. století tak značná, že v západních Čechách již nezůstaly větší souvislé plochy vhodné ke kolonizaci. Osídlení až z 13. století lze předpokládat jen v okolí Kdyně a odtud v úzkém pruhu při pomezním hvozdu přes Nýrsko až ke Kašperským horám."


Zdroj citace: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy; kolektiv autorů; 1983

"Chodové bývali odjakživa lidem svobodným, pouze králi samému poddaným. V území jejich nesměl se žádný šlechtic zakoupiti, také robot a služeb poddanských konati nebyli povinni. Směli volně užívati lesů a také svobodně v nich honívali, jako v potocích ryby lovili. Směli se i volně stěhovati a ženiti, svobodně shromažďovati, řemesla libovolně provozovati ; cla a mýta v celém království neplatili, zbraň svobodně nosili i za časů, kdy ostatním obyvatelům království dle usnesení sněmovního to dovoleno nebylo. Měli i svou vlastní správu a svůj soud „práva chodského“, jenž zasedal každé čtyři neděle na zámku Chodském v Domažlicích, skládaje se z rychtáře Chodovského a z rychtářů či konšelů vesnic Chodských.
Zřízení jejich bylo vojenské. Shromažďovali se pod vlastním praporem, na němž psí hlavu v erbu měli. Byliť věrnými jich společníky na strážích pohraničných silní psové, odkudž také znak i názvisko jejich „Psohlavci“ se odvozuje. Zbraní bývala jim druhdy jen čakana, hůl dlouhá, dole bodcem, nahoře sekerkou a palcátkem opatřená ; později mívali i ručnice krátké i dlouhé.
Střežiliť Chodové právě tyto průsmyky a zásekami z drv vykácených je opatřovali na místech nejvýhodnějších, takže nepřítel až k zásekám proniknuv své zkáze kráčel vstříc..."

 Zdroj citace: Chodové, strážcové českých hranic - obraz národopisný a dějepisný, F. Šimáček, 1901

"O Chodech slyšíme poprvé k roku 1040 ve veršované kronice tzv. Dalimila ze 14. století. Vystupují tam v bojích knížete Břetislava s německým císařem už v úloze pochozích strážců bavorských hranic. O rozsahu jejich vesnic nás informuje pramen z roku 1325, kdy sídlili od Pocinovic na jihu po Postřekov na severu. Stále však není vyřešena otázka zabývající se jejich původem. Zajímavé řešení nadhodil již v roce 1951 plzeňský historik Fridolin Macháček. Připomněl starý názor Hruškův, že Chodové ještě dříve, než se stali privilegovanými pohraničními strážci ve službách pražských knížat, byli samostatným kmenem a připomenul také starší výklad podivného slova "mráka", kterého Chodové užívali pro pohraniční díly lesů. Vzniklo údajně z pojmů "marka", jímž Němci označovali pohraniční území, a to přesmykem souhlásek podobným lužické srbštině. Slovo vzniklo pravděpodobně ještě v době, kdy kmen snad obýval jižní úpatí Šumavy na bavorském území. V novější době posílil tyto názory filologickým rozborem A. Frinta, který ukázal, že ještě v 10. století sídlily ve východním Bavorsku od Mohanu přes Nábu k Dunaji slovanské kmeny Srbů a srbské bylo i nářečí domažlických Chodů. Ve shodě s bavorskými učenci pokládá Chody za srbský kmen z podunají a předpokládá, že do svých dnešních sídel přišli v polovině 10. století, aby se zde za Boleslava I. ujali pohraniční služby."


Zdroj citace: Předrománská a románská architektura v západních Čechách; MENCL Václav, BENEŠOVSKÁ Klára, SOUKUPOVÁ Helena; 1978

"K popularitě Chodska přispěla kromě dramatických dějin i krása tohoto pohraničního kraje a rázovitost jeho obyvatelstva. Chodští sedláci, ztvrdlí staletým bojem za svá práva, žili ve svých vsích do značné míry vědomě izolováni od ostatních poddaných v sousedních vsí, od nichž se cítili odlišeni svým zvláštním právním postavením, na němž osobně trvali i tehdy, kdy skutečný stav setřel tyto rozdíly téměř docela. Sedíce odpradávna na samé zemské hranici a jsouce již od druhé poloviny 16. století obklopeni německými kolonizačními vesnicemi, jichž tu až do konce 18. století vyrostl přičiněním německých vrchností značný počet, udrželi si Chodové až do nynějších dob nejen pevné České národní vědomí nejzápadnějších Slovanů, ale i svůj starý charakteristický národopisný svéráz. Jejich řeč, typické podřečí starého západočeského nářečí, liší je podnes od ostatních venkovanů v zemi, a jak ženy, tak i muži zachovali si dosud svůj typický šat. Muži tu nosí žluté kožené kalhoty, dlouhé bílé kabáty a široké černé klobouky, kdežto ženy zachovávají dosud v barvě svého kroje shodu s barvami církevních období. Také chodská domácnost a celý způsob života zachovaly si do značné míry starodávný svéráz na českém venkově již velmi vzácný."


Zdroj citace: Chodské vesnice; MICHL František, ROUBÍK František; 1939

 

 

Náhledy fotografií ze složky Chodsko a Chodové

 


Poslední fotografie



sledujte nás


Statistiky

Online: 12
Celkem: 530271
Měsíc: 15063
Den: 553