„Na hořejší polovici ilustrace Alešovy spatřujeme skupinu Chodův a poznáváme některé tváře známé z líčení Jiráskova: tak ve středu Jana Kozinu, držícího starou listinu podepsanou druhdy samým panovníkem teto země a zaručující věrným Chodům, hraniční to stráži české vlasti, osobní svobodu na věčné časy. Nalevo polou zády k pozorovateli obrácen stojí Matěj Přibek, poslední praporečník chodský, a za ním onen s beranicí, toť Krištof Hrubý, rychtář z Draženova. Dále pak napravo Jiří Syka, prokurátor a rychtář Oujezdský, a onen mladík bez čekany toť jistě Přibkovy dívčí hoch, mladý Šerlovský. Samí to statní muži, již dovedli za svobodu svou trpěti, nechtějíce hrdé české hlavy sklonití pod jařmo cizáka. Dole vlevo spatřujeme pak Hančí, ženu Kozinovu, jdoucí s malým Pavlíkem a Hanálkou do města orodovat za uvězněného muže, vpravo pak vidíme smrt utlačitele chodské volnosti Maxmiliána Lammingera, svobodného pána z Albenreuthu, jehož Kozina před popravou svou zval za rok a den na Boží soud. Klesá po hostině raněn mrtvicí.“

© Eva Bednářová
Zdroj citace: Světozor, r. 1886