Zábor Chodska se do posledních chvil projednával v tajnosti. K prozrazení plánovaného připojení horního Chodska k Německu došlo až kolem 10. listopadu 1938. Mnichovské rozhodnutí bylo věcí, se kterou se Chodové do poslední chvíle nechtěli smířit. Byli stejně jako celá země bezmocní. Demonstrace, která proběhla 16. listopadu před městským úřadem v Domažlicích a vyjadřovala nejistotu, byla také bez výsledku. Zprávu o plánovaném obsazení chodských vesnic tehdejší hejtman dr. Kramata, pověřený udržováním klidu na Chodsku, popřel. Až úřední zpráva z 21. listopadu oznamovala, že 24. 11. budou německou brannou mocí zabrány tyto chodské obce: Klenčí, Nový a Starý Postřekov, Trhanov, Chodov, Pec, Česká Kubice, Babylon a osady Hamry, Pila a Pelechy. Na celém zabraném území Chodska žilo 5121 Čechů a jen 364 obyvatel německé národnosti. Zabrání ryze českých vesnic Chodskem otřáslo, ale zbyl jen pocit bezmoci. 24. listopadu se Domažlicích konal ,,Martinský trh“, zpráva o zabrání chodských vesnic, vyhlášená na rušném náměstí vyvolala hrobové ticho a domažlické zvony vyzváněly smutné hrany…

© Eva Bednářová