Jdi na obsah Jdi na menu
 


Statek i chalupa na Chodsku

Pro časopis Český lid sepsal v r. 1893 Jan František Hruška 

article preview

Ukázka:

Chodové mají nejraději stavení, obrácené proti slunci: stavívali tedy nápadně dlouhé dvory své nejraději v řadě jeden za druhým, tak že celkem chodská náves vystupuje dvůr ode dvora od východu na západ. Na nádvoří chodském pravidelném je nejvýše stodola, nejníže branka; při tom jest ještě svah od záspi k protějšku (sousedově zdi). Přirozeně tedy bývá i náves níže než humna a teče tudy po návsi při cestě voda.

Ne bez významu jest pro stavbu vesnice chodské, že jednotlivé vesnice chodské kryjí se zpravidla rády na patě nebo boku některého příkrého vršku. A není jistě pouhá náhoda, že vršek takový vždy bývá na straně k Němcům, ves sama k Čechám. Blízké vršky u vsí měly zajisté veliký význam pro staré Chody při konání pohraničních stráží: byly to přirozené věže pro hlídky chodské a nepřítel přicházející od hranic vesnice tak hned neviděl. Na stavbu vesnice chodské měla ta zvláštnost i ten vliv, že je pravidelné po vsi stoupání celkem od východu na západ příkřejší a ves jest celá nakloněna proti slunci.

Co se tvaru návsi týče, zdá se, že náves chodská podobala se asi už odedávna nejvíce obdélníku: pokud ovšem dnes při mnohých nepravidelnostech, po mnohých změnách a přestavbách a po velkých požárech zdání to vážiti může. Jedna z nejpravidelnějších a do velkých požárů v letech sedmdesátých jedna z nejzachovalejších vesnic chodských, Újezd, kde byla zejména ještě většina dvorů se starožitnými sruby, má náves určitého tvaru obdélníkového. Dvory jsou ve dvou dlouhých řadách a nahoře i dole zavírají obdélník zase dvory v přímé čáře. A tohoto tvaru — ale většinou bez uzavření nahoře a dole — lze hledati i ve všech jiných. V Chodově naproti tomu zdá se, že vynikal původně tvar trojúhelníka. Zvláštní odchylka je v Postřekově: tam jsou všechny dvory na jedné straně návsi, proti nim pak řadu druhou utvořily pozdější chalupy. Jinde chalupy bývají zastrčeny až za hranice původní vsi; říkává se také obyčejně v takovém oddělení v „chalupách".

Chodská náves jest prázdná, volná. Prázdnotu její ruší nebo spíše oživuje kaplička, pastuška, kovárna. Jenom někde, a to teprve v nové době, vtlačila se k těmto jmenovaným obecním ještě některá chaloupka soukromá. Obyčejně bývá na návsi též menší mělký rybník, jemuž říkají „plaviště". To jméno má, že se v něm dobytek plaví. Hlavní účel jeho jest, aby choval vodu pro případ požáru. Staří mívali rádi na návsi před statky po pěkném velkém košatém stromu. Někde byla jich celá skupina na návsi, nejraději u kapličky, nebo kde té nebylo, u kříže. Stromy tyto bývaly z pravidla divoké (lípa, jasan, javor, ořech, kaštan), a je zajímavé, že nejvíce bývalo lip. Nyní tento zvyk, škoda, mizí, ale leckde najdete na návsi ještě celý pařez aneb aspoň mocné kořeny — poslední stopy po takovém ušlechtilém velikánu.

Také na záhumenci, zvláště na mezích svého gruntu, sázeli staří rádi ojedinělé stromy, ale tam byly ovocné, nejraději plané, jelikož déle vytrvaly. Sady chodské bývají velké a na stromoví bohaté. Zvláštní divná záliba mnohých hospodářů trpí v sadě i všelijaký strom lesní, jehož semeno tu větrem nebo ptákem zaneseno vzklíčilo. To však neplatí o „hívě", již z úcty k posvátné věci pro dostatek ratolestí o květné neděli hojně úmyslně pěstují. Zahrádky na zeleniny bývají na leckterém dvoře i u chalupy, ale jsou chudé a obyčejně zanedbané. Oblíbená květena hospodyň a dívek chodských jest: brotan, yzop, šalvěj, máta, reseda, měsíčky, narcisy, lilie zlaté, pivoňky, pantličky (panský oves) a prosté modré fialky. Zelenina pěstuje se jen nejnutnější.

Chceme popsati statek i chalupu. Statkem myslíme stavení „sedlákovo" čili, jak Chodové říkají, „dvůr", a chalupou pak stavení „chalupníkovo". Že třeba při popisu stavení chodského vůbec tohoto rozdílu dbáti, vyjde najevo ze stručného vypsání poměrů životních a majetkových, jimiž chceme hned, jak jsme řekli, podle ohlášeného plánu zvláště čtenáře Chodska nepovědomé na vlastní prohlídku stavení chodských připraviti.

Chodové byli od nepamětných dob rolníci a lesáci. Obě tato zaměstnání bývala jim v starších dobách společná. Pole dalo živobytí, les musel dáti teplo, světlo a stavivo. Když znenáhla přibývalo na vesnicích obyvatelstva, půdy orné však pro nové „dvory" se přidělávati nemohlo, nezbylo než buď jako jinde statky děliti a trhati - a k tomu neradi se dávali starší hospodáři chodští pohnouti -nebo se měli někteří noví členové rodů ohlížeti po prameni živobytí mimo statek, hlavně v lese. K usnadnění tohoto lopotného života pomohlo se takto odcházejícímu členu postaviti chalupu a k ní přidal se mu nějaký ten korec pole, aby měl „na chléb" a kus louky pro dva tři kusy dobytka.

Můžete slyšeti ještě dnes často, jak jeden z rodiny dostal dvůr, druhému pak měl za to dáti jen místo na chalupu a při stavbě navoziti mu materiálu, a třetí se vyvdala se dvěma, třemi sty, a statek má ceny 10 až 12 tisíc! Případy takového nerovného dělení mají příčinu jen v houževnatém odporu chodských hospodářů, hlavně starších, proti trhání statku.

Takový asi byl nejobyčejnější vývin a první stav „chalup" na vesnici chodské. Z těchto pak chalup stěhovalo se příští pokolení často do chalup bez „kruntů" nebo do „podružstva". Těmto obojím byl i jest les doposud jediným pramenem výživy, to jest statný rod chodských dřevorubců. Mimo les hledají také někteří poslední útočiště v nádeničení. Chalupa má pro tyto lidi předně ten užitek, že mají kde býti, po případě, je-li v ní zbytečné místo pro podruha, tento pomůže „hospodáři" zaplatiti „tu daň". Ale i na takové chaloupce hledí míti aspoň jednu kravičku. Neboť podle chodského přísloví „kráva je půl živobytí". To jsou jen hlavní rozdíly, odstínů stopovati nemůžeme. V každém z těchto druhů stavení jiné poměry majetkové a životní působí jiné vnitřní i vnější jeho spořádání.

Dvůr celý mívá na Chodsku 80-100 korců půdy, z toho asi 2/3 orné, 1/3 - 1/4 luk, něco lesa a k tomu sem tam něco pastvin.

Některé dvory mají i svůj rybník a za starodávna mívaly rybníků hojně.

Stavení na dvoře musejí tedy pojmouti a skrýti předně všechen výtěžek této rozlohy a za druhé všechen živý díl na statku dle týchž poměrů rozdílný a četný. Bývá pak na chodském dvoře nejvíce hovězího dobytka. Tento odchovává se hlavně pro prodej na chov. Mlékařství omezeno na domácí potřebu, jen něco másla a tvarohu vyrábí se pro trh. Dle toho bývají na statku 2-3 krávy dojné, dva páry volů - výjimkou jeden koní a jeden volů - ostatek do 15-25 kusů všechno mladý dobytek pro prodej na chov. Po hovězím dobytku bývaly do nedávná nejvíce oblíbeny ovce. Na celých i na polovičních dvorech bývala jich stáda, na nejmenším statečku - „vosmerce" - bývaly aspoň tři. Mladší hospodáři již tak ovcím nepřejí. Většinou mají jich po několika, aby měli vlnu pro domácí potřebu; někteří zbavili se docela. Chov vepřového dobytka jest nestejný. Obyčejně bývá na statku dvojí, trojí - dle stáří - o dvou třech kusech; k tomu sem tam prasnice. V poslední době teprve počínají hospodyně chodské s prospěchem rozšiřovati chov slepic. Bývalá hejna s 20 vzrostla na 50. V trvalé a veliké oblibě jsou husy - majetek hospodyně (husy musejí hospodyni uhraditi všechen náklad na „parádu" dcer i její). Bývá jich na statku kopa i sto i více. V podletí se prodají až na několik husákům, kteří je u velikých stádech honívají do Němec. Kachny chovají se jen na některých statcích, holubi rovněž tak, hospodářům „jen tak pro radost".

Všecko toto aby mělo na statku svá obydlí nepřebytečná a ne nedostatečná. Pokud se týče lidu, jenž toto všecko obstarává vedle „sedláka a selky" a rodiny, obyčejně dosti četné, bývá na největších dvorech „pacholek", „pacholeček", po případě i „pohůnek", „děvka", „husopaska" neb „husopas" (školák).

Při dělení statků — „půlka", „čtvrtka", „vosmerka" — všecky tyto poměry se stejnoměrně zmenšují, na spořádání stavení nemívá však dělení většího vlivu, kromě toho že, staví-li se po dělení, staví se vše o něco menší.

Chalupa s „krunty" jest sice svým vnějškem i vnitřkem do jisté míry také ještě statečkem, ale při maličkém hospodářství jest i menší a chudší výstavnost a už o leccos význačného bývá méně! V chalupě dřevorubcově hospodářství jest jen chudičkou popelkou : vně i vnitř viděti na první pohled obydlí lesáků.


© Eva Bednářová

 

Náhledy fotografií ze složky Paroubek Jan

 


Poslední fotografie



sledujte nás


Statistiky

Online: 14
Celkem: 471763
Měsíc: 12446
Den: 770