Mohutná vstupní vrata oddělují rušnou ulici od odpočinkového parku. Kouzlo nechtěného tak nepřímo odliší současnost a symbolizuje bránu do minulosti. Stylové lavičky nutí k zastavení a vzpomínkám, které už první expozice zavede až do zcela konkrétního pravěkého života. Návštěvník se ocitne v pravěké chýši, seznámí se s pohřební mohylou, nasaje hrdost českých vojsk po vítězných bitvách u nedalekého Brůdku i u Domažlic.
Oblast Všerubského průsmyku však nepamatuje pouze boje, odedávna sloužila především jako důležitá spojnice mezi dvěma odlišnými a přece si tolik podobnými kulturami, českou a bavorskou. Pohraničí se tak vyznačuje bouřlivou minulostí, potyčky a sváry střídaly obchod a prosperita. Války, pašeráctví, trhy. A tak v muzeu najednou téměř slyšíte handlířům pokřik a bučení „novokdyňského skotu“, aby se z vás na chvíli stal tajný narušovatel či strážce státní hranice.
Při procházce jednotlivými místnostmi se ocitnete střídavě u pana továrníka a dílem mezi řemeslníky, mlynáři i tkalci. Plátýnkářský cech Kdyni proslavil a sluší se připomenout ho i především proto, že samotné muzeum je bývalou textilní manufakturou. Dobová nálada navozená replikou modrotiskařské dílny s romantikou nezbytných muškátů za okny plynule přechází do reality funkčních průmyslových strojů. Neodvratně se tak blížíte hospodářskému rozvoji. Nakrátko stanete ve strojírenských dílnách a v jedné z největších textilek.
Až únavnou představu hučících strojů ztlumí připomenutí Kdyňska jako významného letoviska. Fenoménem lidové kultury v česko-rakousko-německém pomezí jsou podmalby na skle a sklářství vůbec, což dokládají přeplněné příborníky s památeční výbavou. Přichází světové války, vylidnění pohraničí, železná opona, socialismus. A současnost….
Společné muzeum česko-bavorského soužití vybudované se vzájemnou podporou a ceněné na obou stranách hranice.
Rozmanité dějiny Všerubského průsmyku, pohnuté, bojovné a díky bohatému církevnímu životu i zázračné, končí. Je až úsměvné, že poslední léta regionu tu neobohatil nikdo jiný než sám bobr, kterého odborníci kdysi označili za dávno vyhynulého. Bobr se však vrátil. Zatím sice jen na Kdyňsko, jehož příroda mu patrně učarovala, a tak se zabydlel při pohraniční říčce Koubě. Ve Všerubském průsmyku je zkrátka dobře. My, co tu žijeme, to víme dávno, ale teď to víte i vy…