Jdi na obsah Jdi na menu
 


Paměti dějepisné

Karel Hájek, 2.pol. 19. stol.; reedice v r. 2013

 

article preview

Paměti domažlického děkana Karla Hájka představují mimořádný pramen k dějinám 2. pol. 19. století, a to nejen v čistě lokálním či regionálním měřítku. O jejich prvořadém významu ostatně svědčí už ta skutečnost, že pro řadu regionálních historiků minulosti i současnosti představoval Hájkův rukopis hlavní zdroj informací.

Ukázky:

 

  • Dne 18. listopadu 1866 poděsili se lidé v Domažlicích cholerou, neboť ten den bylo zaopatřeno osm nemocných, z nichž sedm na choleru zemřelo. Nejhůře nemoc řádila ve stavení na Bezděkově čp. 118, neboť tam umřel na choleru barvíř Knop, pak nastonala žena Ludvíka Tomayera, pak jejich švagrová Kostlivá, pak Ludvík Tomayer, s nímž jsem v noci učinil testament, neboť žádný více do toho stavení kvůli nákaze jíti nechtěl. Jeho žena již se trochu lepšiti počala, ale leknutím přišla o malé, přitom však snad přece zůstane naživu.
  • Dne 15. července 1861 přivezli do Domažlic tendr, totiž nádobu vozovou na uhlí a vodu k parnímu vozu, váhy veliké. Nemohouce Dolejší branou, jeli přes Týnské předměstí na nádraží. Také několik vozů bylo již přivezeno, a kdyby se veliká škoda z povodní u Chotěšova nestala, bylo by se již jezdilo párou až do Nýřan u Plzně. Lid na dráze pracující byl velmi zpustlý, bez kázně a bázně, k tomu tak neopatrný, že jich mnoho k úrazu, k zmrzačení, ano i o celé údy i o život přišlo. Dne 29. července přijely po dráze párou z Brodu (od Solnohradu) dva parní vozy neb lokomotivy za velikého shonu lidstva. Počal se s nimi vozit stavební materiál, který se ještě ke stavbě železnice potřeboval. V pondělí 14. října byla vystavěna na nádraží domažlickém u přední drážní hlídky veliká slavnostní brána o třech obloucích. Zdobily ji znaky a vlající české, rakouské a bavorské prapory. Směrem k Bavorsku spočíval nápis: Willkommen! K východu slunce " Vítání buďte", kterýžto český nápis svědčil, že Čech i bez českých škol umí dosti psát po česku až do zbláznění! Na hlavním domě bylo plno věnců a opět znaky a nápis "Heil den König, Sláva králi! K tomu na konci nádraží stály dvě klesťové pyramidy. Dopoledne okolo čtvrt na jedenáct přijel vlak od Skvrňan. Byla to podívaná na zástup hostů, říšské poslance Františka Palackého, Františka Ladislava Riegra a Františka Braunera, kteří byli ihned po příjezdu poctěny hlučným "Sláva". Poté se zapsali do památné besední knihy, za zpěvu písně "Šumava". Zastávka v Domažlicích trvala asi osm minut, poté vlak odjížděl za nadšeného volání "Sláva Palackému a Riegrovi" a z vagónů od cestujících se ozývalo "Sláva". Při této krátké zastávce zahrála na nádraží hudba domażlických ostrostřelců. Ve slavnostně vyzdobeném nádraží v Brodě ( Furth im Wald) se pak snídalo, přičemž se vypilo na vzájemnost Čechů a Bavorů mnoho lahví šampaňského. Hudba bavorská od pěchoty poté zahrála rakouskou, hudba našich husarů pak bavorskou hymnu. Po druhé hodině odpoledne vrátili se hosté z Brodu a s nimi mnozí pozvání z Vídně a Bavor na domažlické nádraží. Tu opět byla provolána sláva králi bavorskému, králi českému a všem, kteří český národ milují. Naši známí hosté nazvali Domažlice klíčem k Čechám. Vlak se 600 cestujícími odjel asi po šesti minutách do Skvrňan (železnice ještě nevedla až do Plzně), kam dorazil okolo půl páté. Tam byla dráha od plzeňského arcikněze slavnostně vysvěcena.
  • Dne 27. července 1865, když vlak z Domažlic v noci odjížděl a vezl asi 56 osob, mezi nimiž byl i velkovévoda Fridrich l. Bádenský, stalo se, že se mezi Staňkovic a Fürčovic mlýnem sesulo následkem přívalů kus sypkého okopu hory a zahrnulo koleje. Lokomotiva, která nemohla překážku přemoci, z kolejí se vyšinula a k pádu z vysokého návozu do rozvodněných luk se naklonila. Kdyby nebyl dost opatrný mašinfíra, byl by život všech cestujících vydán v největší záhubu, ale zůstalo to jen při strachu. Z Prahy povoláni dělníci, aby mašině vyklouzlé pomohli, což byla práce dlouhá a namáhavá. Lehkomyslná stavba dráhy (dokončena v roce 1861) a špekulace při odkopávání bořické hory, byla příčinou, že železnice byla zavalena utrženým drobným kamením.
  • Roku 1712 byly u Domažlic nalezeny doly měděné a stříbrné, kteréž aby vydávaly, poručeny byly pod ochranu sv. Anny a od té doby se svátek této světice v Domažlicích světiti počal". Tak zaznamenal souvěký zapisovatel v pamětní knize klášterní, aniž by udal, jaký výsledek mělo dolování na Škarmanu. To jest jisto, že práce ta trvala mnoho let a že z té doby pochází štola neb couk vedený za děkanskou zahradou v tom místě, kdež pod Škarmanem nyní jest školka neb štěpnička spolku sadařského. Dle ústního podání byly práce havířské zastaveny zátopou vody v dolech, a ač byly na počátku nynějšího století obnoveny, nevedly k žádoucímu cíli při nedostatečném nářadí havířském a špatné znalosti hornické.

pameti-dejepisne.jpg

 
 


Poslední fotografie



sledujte nás


Statistiky

Online: 7
Celkem: 454891
Měsíc: 10758
Den: 457