Výpravná publikace pojednává o vývoji česko-bavorské hranice na Chebsku, Tachovsku a Domažlicku.
Popis začíná od zemských hranic přes jejich právní zformování v 18. a 19. století, následují prvorepublikové státní hranice a okleštěné pohraničí v letech 1938–1939, dále poválečná obnova hranice, její stabilizace i trendy na přelomu 20. a 21. století. Důraz je kladen na čtyřicetileté období neprostupnosti česko-bavorského pomezí, kdy zde fungovala fyzická i elektronická ostraha hranic československými a západoněmeckými orgány. 

• Ve středověku je Český les charakterizován jako pusté a nebezpečné území. Na stezkách, které jím procházely, čekali na pocestné lapkové a loupežníci. Tato neblahá charakteristika měla jistě své opodstatnění. V období husitských válek vyjížděly oddíly kališníků na loupeživé jízdy do sousední Horní Falce právě po cestách procházejících Českým lesem. Jejich válečným výpravám neodolal v roce 1421 ani hrad Starý Herštejn a pod ním ukrytý pivoňský klášter. Právě Starý Herštejn sloužil několikrát jako útočiště loupeživé posádce, než ho v roce 1510 dobylo a vypálilo královské vojsko. Podobné události se ve středověku běžně odehrávaly i ve vnitrozemí, rozlehlé zalesněné plochy pohraničního hvozdu však byly pro různé kriminální živly tím nejlepším úkrytem.​