Lze předpokládat, že po tzv. Řezenské stezce, která spojovala bavorské Podunají s českým vnitrozemím, již v raném středověku mohli projíždět také židovští kupci. Nejstarší tradovaná zmínka o židovských usedlících v naší oblasti se týká konce 12. století. Není ale nijak historicky podložená.
Podle první konkrétnější zprávy žila jedna židovská rodina před polovinou 14. století Domažlicích. Nicméně až z období 16. století jsou doložená jména několika židovských rodin, které tehdy žily v Domažlicích a lze předpokládat, že již existovala nepočetná židovská komunita v Poběžovicích.
17. století již přináší spolehlivější doklady o židovském osídlení ve větším počtu obcí tohoto regionu. Jedná se o Poběžovice, Mutěnín, Nahošice, Všeruby; a po skončení třicetileté války pak začíná usazování jednotlivých rodin i v mnoha dalších lokalitách - v Kanicích, Kolovči, Kdyni, Prapořišti, Meclově a Loučimi.
Od 18. století již pak nacházíme židovské osídlení, byť často jen nepočetné, i v mnoha dalších obcích Domažlicka. V některých lokalitách vzrostl počet židovských rodin natolik, že vytvořily větší nebo menší náboženské obce s vlastní modlitebnou.
Nicméně již od konce 19. století téměř ve všech obcích našeho regionu stále výrazněji klesal počet osob židovského vyznání. A to proto, že mnoho rodin se postupně stěhovalo do velkých měst a průmyslových center, především do Plzně, Prahy a Vídně. Ke konci 19. století tak zcela zaniklo židovské osídlení např. v Chotiměři, Nahošicích a Radonicích.
Na počátku 20. století pak poslední židovské rodiny opustily i další obce, které kdysi bývaly střediskem náboženského života: Kanice, Libkov, Loučim, Meclov, Osvračín a Prapořiště.
Období nacismu se svým programem postupné diskriminace, úplné segregace a nakonec i fyzické likvidace všech obyvatel židovského původu, zasadilo zdejšímu židovskému osídlení smrtelnou ránu. Židovské náboženské obce tu byly zrušeny, náboženský život zakázán, židovský majetek zabavován nebo ničen. Občané židovského vyznání tehdy prchali do českého vnitrozemí. Po všech možných stupňujících se diskriminacích byli v roce 1942 téměř všichni obyvatelé označení žlutou hvězdou zbavení veškerého majetku a deportování do pevnostního města Terezína, odkud byli internováni do vyhlazovacích táborů na okupovaném polském území. Období tohoto teroru přežilo z našeho regionu jen několik jednotlivců, kteří se po osvobození do svých rodných obcí už většinou nevrátili, ale usadili se ve velkoměstech nebo v cizině. 2. světová válka zlikvidovala řadu historických památek židovských obcí. Devastace ovšem pokračovala i po osvobození.
Připomínkou zdejšího židovského osídlení s dávnou tradicí a bohatou historií tak zůstává kromě dvou dochovaných synagogách budov (ve Kdyni a Meclově) a pěti hřbitovů (Domažlice, Loučim, Mutěnín, Poběžovice a Puclice) jen několik desítek textilních a kovových rituálních předmětů ze synagog a modliteben, které se podařilo zachránit a restaurovat v pražském Židovském muzeu, a písemné archiválie rozptýlené v několika archivech.

© Eva Bednářová
Zdroj: Židovské památky Domažlicka a Horšovskotýnska; FIEDLER Jiří, CHVÁTAL Václav Fred; 2012