"Hudebníci sednou si za stůl do kouta a začnou; klarinet píská hlavní melodii, housle a dudy jej doprovázejí. Ale nechať si nikdo nepomyslí, že muzika hraje, a párky dle ní v kole se točí; to jen výjimečně, hlavní věcí při chodské muzice je zpěv. Tři hoši neb tři dívky, jak kdy, postaví se před muzikanty, zazpívají jeden verš písničky nějaké, když ji dozpívají, bujně si zadupou, do rukou zatleskají, pak zpěvně, pronikavě, několikráte vykřiknou „juch, juch!“ a šátečkem bílým nad hlavami zamávají. Na to spustí muzika tutéž sloku, a tak vždy střídavě. Mezitím se několik párků točí po senci beze zpěvu, ale většina děvčat semkne se skříženýma rukama v pevné kolo, točí se divoce, teď vpravo, teď zase vlevo, písničku zpívá zároveň s hlavními zpěváky neb zpěvačkami a na konci sloky vždy rázně si zadupá a zajuchá! Představte si tu směs písní, pronikavé hudby, výkřiků, dupání a šoupání, představte si rozpálené tváře, pestré kroje — jest to svrchovaná, nevázaná radost života i v těch nízkých jizbách, kde pro prach a kouř skoro ničeho nevidíte a pro žhavý vzduch se téměř dusíte!”

© Eva Bednářová
Zdroj citace: S poutnickou holí a brašnou; NOVÁKOVÁ Teréza; 1930