"Na pouť do Postřekova (byla to deštivá neděle) musil jsem sám, Baar se omluvil, že ráno slouží mši (sloužíval mši jen v neděli ráno) a pak že přijdou „hyjtáci” (chodští návštěvníci). Ale když jsem se promoklý v poledne vrátil, zastihl jsem v kuchyni jen dva „hyjtáky". Jeden si přišel k Baarovi pro americké noviny, druhý (Heidler) radil se s Baarem o hliněných figurkách pro nový betlém. Nad klenčskými hrnčíři držel Baar stále ochrannou ruku, psal o nich, radil jim, v poslední době staral se i o odbyt klenčské keramiky. Přijel-li ke mně do Prahy, přivezl mi vždy darem nějakou hezkou vázičku nebo jinou nádobku. V Klenčí je hrnčířů, kteří takové věci vyrábějí, několik, a dokonce je tam i keramická továrna. Ale Baar nejvíce si oblíbil samouka Heidlera, jehož betlém s hliněnými figurkami lidí i zvířat přímo okouzlil znalce, když přišli k Baarovi do Klenčí, takže betlém putoval pak i na výstavu uměleckého průmyslu do Paříže. Tam jsem jej pak zakrátko v československém pavilonu spatřil na vlastní oči a pozdravil se vzpomínkou na Baara. Heidlerovy figurky jsou rozkošně naivní. Někdy ovšem stalo se mu i malé nedopatření, k velké veselosti Baarově. Heidler např. nikdy neviděl velblouda a dělal ho zpaměti, když mu Baar ukázal v přírodopise obrázek. Ale že se mu líbily velbloudovy hrby, udělal raději hned tři. "

© Eva Bednářová
Zdroj citace: Vzpomínky a portréty; KLÁŠTERSKÝ Antonín; 1934