Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stavění máje

1.5.
Tento zvyk patří do starého fondu evropské kulturní tradice. 

 

article preview

Kořeny obyčeje tkví v předkřesťanských dobách. Stavění májí vycházelo z magických představ a funkcí přisuzované svěží zeleni stromů a větví, kam patřila ochrana domů a přivolávání vláhy, tolik potřebné v době růstu zemědělských plodin.

"Máj muší svítjit a muší byjt vočepenyj.
Aby máj tzv. svítil, bylo zásadou oloupat kůru z kmene. Mělo to jednak smysl estetický, ale též se tak mělo zamezit působení škodlivých sil, skrývajících se pod kůrou.
Zelená koruna máje se zdobila pentlemi a na Chodsku se na "Vršek" zavěšovaly i výdunky z vajec. Májku zdobil i chvojový věnec ze smrčí se zapíchanými barevnými růžičkami.
 
Velkému společnému máji stavěnému na návsi se na Chodsku říkalo "král". U něj se odpoledne sešla celá vesnice, tancovalo se, zpívalo a veselilo. A v průběhu celého měsíce se pod májem scházeli chlapci s děvčaty. Veselý a zpěvný program byl i u kácení máje na konci května. Jeho kmen se v hospodě vydražil – „bula licitace“ – a peníze za něj se propily.
 
Chlapci stavěli i menší máje dívkám přímo u jejich stavení a dávali tak najevo zájem o ně. Někde také "chodíli s májem" - obcházeli s malou ozdobenou májkou ta děvčata, kterým postavili májky; v "senci" dal chlapec svému děvčeti připít piva a zatancoval si s ní. Děvče mu za to dalo peníz na muziku a připojilo se k průvodu. Takto se obešla celá ves.

"Vítyj, vítyj, máji, my sme tobje rádi;

vítyj, líto líbezný, vobjilíčko zelený!
​Co nám líto přinese, zima nám zas vodnese."