Štědrý den

Ještě za tmy, časně zrána na Štědrý den, chodily chodské děti do zahrad, ovazovaly lýkem a slámou stromy, aby mráz nespálil pupeny a květy, a prozpěvovaly si:
Mnoho vyprávění se vztahuje k štědrovečerní noci, plné zázraků. Nejčastěji o vodě, která se mění ve víno, a o zvířatech ve chlévě, která mezi sebou mluví. O tom, co se stane v domácnosti příští rok a co čeká hospodáře. Vystavuje se však nebezpečí ten, kdo by chtěl poslouchat. Do roka by mohl zemřít a jeho duše by po smrti sloužila ďáblu.
Štědrý den platil v lidové tradici za mimořádný časový úsek roku, za přelomový čas, kdy se rodí Kristus a rodí se nové Slunce. Provázely jej úkony magické povahy, zaměřené na ochranu domů a jeho obyvatel před čarodějnými silami. Pomáhaly praktiky s pomocí svěcenin, křesťanských symbolů a účinných rostlin, jako bylo vykuřování domů bylinami nebo vykropování domů svěcenou vodou či kreslení třech křížků na dveře česnekem.
K nejčastějším tabuizovaným činnostem na Štědrý den a Boží narození patřilo půjčování čehokoli z domu podle staré víry, že se tak vydá štěstí z domu, že by skrze vydané věci mohlo do domu proniknout zlo."
Před večeří se všichni pomodlili u stolu a zazpívali koledu. K večeři se jedla hrachová nebo rybí polévka, kroupový "kuba", "muzika" - rozvařené sušené švestky a hrušky, štrůdl, ořechy a jablka.
Pod okna chodil troubit ponocný nebo obecní pastýř koledy a za to dostával peníze nebo „caltu“ - vánočku.
A jak se přálo na Chodsku k Vánocům?
„Přiju chčasný a veselý svátky Krista narození, zdraví, ha po smrti království nebeský!“
Po jedenácté hodině večerní se chodilo na "ítřin" - jitřní neboli půlnoční mši do kostela. Na cestu si lidé svítili smolnými loučemi, fakulemi nebo lucernami. V kostele se hrály na varhany dudácké písně a zpívaly se koledy, které si pak všichni prozpěvovali i cestou zpátky domů...
© Eva Bednářová
Zdroj citace: Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře; VEČERKOVÁ Eva; 2015
Náhledy fotografií ze složky Vánoce