Jdi na obsah Jdi na menu
 


Štědrý den

article preview

Ještě za tmy, časně zrána na Štědrý den, chodily chodské děti do zahrad, ovazovaly lýkem a slámou stromy, aby mráz nespálil pupeny a květy, a prozpěvovaly si:

"Vovazujte se štípkové,
ajť vám nepomrznou kvítkové;
zejtra přijde mráz, mráz,
posekáme vás, vás."
Po omotání se třáslo stromem nebo se na něj klepalo a říkávalo se: „Stromečku stávyj, vovoce dávyj, dnes je štědryj den“.
 

"Štědrý den byl v tradičním lidovém prostředí vnímán jako polosvátek. Jeho denní část probíhala ve znamení pracovních příprav ku štědré večeři a k nastávajícím svátkům. Zahrnovaly také úklid domu, mytí všech členů rodiny, zaopatření domácích zvířat. V oblastech s rozvinutou tradicí betléma se dokončovalo postavení celého souboru s doplněním o nové kusy. V lidové tradici šlo nicméně o významný osudový den, k němuž se soustředily magické praktiky, zaměřené na příznivé ovlivnění nadcházejícího období a na poznání budoucnosti. Tak i veškeré práce toho dne, pečení chleba, příprava jídel, úprava stolu, péče o domácí zvířata, měly obřadní význam. Vánoce kdysi začínaly nové období, které mělo začít v dostatku podle zásady, že dobrý počátek znamená úspěch pro celý rok a celé počínané dílo. Pevnou hranicí mezi pracovním a svátečním je zasednutí rodiny u štědrovečerního stolu po za svitu první hvězdy. Teprve s nastupujícím večerem, "svatvečerem", jak zní starý název, se den mění ve svátek.
Mnoho vyprávění se vztahuje k štědrovečerní noci, plné zázraků. Nejčastěji o vodě, která se mění ve víno, a o zvířatech ve chlévě, která mezi sebou mluví. O tom, co se stane v domácnosti příští rok a co čeká hospodáře. Vystavuje se však nebezpečí ten, kdo by chtěl poslouchat. Do roka by mohl zemřít a jeho duše by po smrti sloužila ďáblu.
Štědrý den platil v lidové tradici za mimořádný časový úsek roku, za přelomový čas, kdy se rodí Kristus a rodí se nové Slunce. Provázely jej úkony magické povahy, zaměřené na ochranu domů a jeho obyvatel před čarodějnými silami. Pomáhaly praktiky s pomocí svěcenin, křesťanských symbolů a účinných rostlin, jako bylo vykuřování domů bylinami nebo vykropování domů svěcenou vodou či kreslení třech křížků na dveře česnekem.
K nejčastějším tabuizovaným činnostem na Štědrý den a Boží narození patřilo půjčování čehokoli z domu podle staré víry, že se tak vydá štěstí z domu, že by skrze vydané věci mohlo do domu proniknout zlo."


Na Štědrý den se děti dopoledne postí, aby viděly zlaté prasátko. Dospělý se postí až do večera.
Drůbež i dobytek dostanou kousek perníku a "calatky" (housky) nebo krajíček vánočky se solí. Zbytky hospodyně snese a nasype do ohně, aby ušetřil její domácnost. Před štědrým večerem dá hospodyně dobytku po kousku chleba se solí a kousek věnečku, svěceného o Božím těle. Někde i věří, že dobytek mluví ve štědrovečerní noci. Kousky chleba nebo vánočky se házejí i do vody a zahrabávají do země, aby voda byla zdravá a země úrodná.
Nejvíce starostí mají ale děvčata. Vycházejí na zásep a poslouchají. Na které straně pes zaštěká, odtud přijde za děvčetem ženich. Aby děvče vědělo, jaký bude ženich, nalije roztavený vosk nebo olovo do vody. Podle tvaru odlitku pozná, dostane-li sedláka, řemeslníka, vojáka nebo snad pána. Kde mají psa, předloží mu děvčata namazané krajíčky. Kterého děvčete krajíc pes nejdříve sežere, to se brzy vdá.
Děti dávají do ořechových skořepin svíčičky a pouštějí je na vodu, aby viděly, které z nich se dostane nejdále do světa. I matky mají starost o osud dětí, rozkrajují jablka a dívají se, tvoří-li jádra čistou hvězdou. To bude dítě šťastné. Je-li jablko v jádrech červivé, čeká dítě osud neblahý.

Před večeří se všichni pomodlili u stolu a zazpívali koledu. K večeři se jedla hrachová nebo rybí polévka, kroupový "kuba", "muzika" - rozvařené sušené švestky a hrušky, štrůdl, ořechy a jablka.
Pod okna chodil troubit ponocný nebo obecní pastýř koledy a za to dostával peníze nebo „caltu“ - vánočku.
​Po večeři sedí celá rodina u stolu, dokud neodtroubí pastýř koledu. Hned potom se běží všichni podívat, co jim nadělilo Jezulátko. Děti se ještě těší z dárků, když dospělí už odcházejí na půlnoční - "itřin".

Po jedenácté hodině večerní se chodilo na "ítřin" - jitřní neboli půlnoční mši do kostela. Na cestu si lidé svítili smolnými loučemi, fakulemi nebo lucernami. V kostele se hrály na varhany dudácké písně a zpívaly se koledy, které si pak všichni prozpěvovali i cestou zpátky domů...

A jak se přálo na Chodsku k Vánocům?
„Přiju chčasný a veselý svátky Krista narození, zdraví, ha po smrti království nebeský!“

Ve svátek Narození Páně a na Nový rok se hospodáři předbíhali cestou z kostela ve víře, že kdo bude doma první, bude nejdříve hotov s polními pracemi, nejdříve mu uzraje obilí a jako první bude moci zahájit žně.


© Eva Bednářová

Zdroj:

  • Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře; VEČERKOVÁ Eva; 2015
  • Obrázky z Chodska; SVAČINA Jan a Rudolf; 1940
 

Náhledy fotografií ze složky Vánoce

 


Poslední fotografie



sledujte nás


Statistiky

Online: 10
Celkem: 530276
Měsíc: 15064
Den: 553