Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na srdci přírody

Ilustrace Václav Malý

article preview

>Z polí a luk na Chodsku už sice zmizely, ale za stodolami leckdes v koutě ještě se stydlivě krčí a pomalu vymírají staré, plané hrušky. Lidé je u nás všelijak jmenují. Nejčastěji říká se jim „pláně“, někdy také „hniličky“, „bobečky“ nebo „píchavky“. Těmto otrlým stromům neublíží ani mráz ani hmyz, kvetou i rodí každoročně, jenom že o jejich plody dnes už nikdo nestojí. Když na jejich pečlivě pěstovaných, šlechtěných sestrách zrají žluté máslovky, voňavé muškatelky, podlouhlé piksly, sladké čáslavky, šťavnaté makovičky, rané jakubky, zavalité pergamušky, jež všecky v ústech sládnou jako med, tu na starých pláních ukáží se celé trsy drobných hruštiček, sotva tak velkých jako bramborové bubleny, kyselých jako štír a trpkých, až se při pouhé vzpomínce na jejich chuť jazyk kroutí a ústa stahují. Po svatém Bartoloměji však počnou hruštičky na pláních žloutnout a padat. Nečesají se, ale střásají. Celé nůše se jich odnesou na hliněnou lepenku nad stropem na punebí, kde do sv. Václava uleží, zhniličí a zesládnou. Pak se jim musí vytopit chlebná pec, tam se usuší natvrdo a „zima dlouhá všecko zkrouhá“.
„Vylez na punebí ha přines mi prahoušel hruštiček, habych míla na prachandu,“ říkávala mi nebožka babička, kdykoli si vařila kaši z pšena. Utloukla je v hmoždíři a pozvala mě na oběd. „Rozpíčky z pobílý mouky ha z hruštiček vomáčka“ alespoň jednou v týdnu zjevily se na chodském jídelním lístku. Vdolky a koláče mazaly se sice tvarohem, švestkami, perníkem, ale „hruštičková pomazánka“ nesměla nikdy chybět. Hruštičky stály i na štědrovečerním stole a těšily se veliké vážnosti jako lék při různých žaludečních chorobách a v rozličné úpravě. Když zuřila v kraji cholera, tu prý nemocní hasili svoji strašnou žízeň „vodou z hruštiček“ a tvrdí se, že kdo ji pil, každý se uzdravil. To všecko patří dnes nenávratné minulosti, neboť na prstech jedné ruky spočítal by ty plané hrušky, kterých se dosud nedotkl štěpařův nůž a nenarouboval jim některý z ušlechtilých druhů letních nebo podzimních hrušní, jichž vyvážejí od nás sadaři celé vozy do světa.<


Sken celé knihy je k veřejnému shlédnutí ZDE