Spisovatelka Božena Němcová se s rodinou přestěhovala do Domažlic 20. září 1845, když zde její manžel získal místo finančního komisaře II. třídy. První byt si Němcovi najali na náměstí v domě Florianových, řečeném "U Pozamentýrů", druhý měli v nárožním domě proti Augustiniánskému klášteru.
"Boženě Němcové dal sám osud prožít chodský kraj. Ležící na starobylé zemské stezce do Bavor, proslaveny v dějinách velkými bitvami a tragédií Chodů, jsou Domažlice jedním z nejsličnějších měst v české zemi. Čerchov na západě, svatý Vavřineček jako domácí ochránce, chodské vesnice jako kuřata kolem své kvočny, tak rostlo kdysi opevněné město na všechny strany do milého kraje zelených hájů. Jeho empírové náměstí s podloubím je idylou, zachovanou nám v plné čistotě. Za dnů, kdy se do Domažlic přistěhovala "paní komisarka", bylo tu všechno ještě nové a jako ze škatulky. I společnost byla ještě mladá a nezkušená a nevěděla, patří-li k těm tvrdým sedlákům tam venku, či je-li něčím vyšším a odlišným. Paní Božena přišla jako bouřka do domažlického závětří. A hned se pod jejími kroky zatočil vír sympatie i nepřízně. Zahájila neprodleně činnost osvětovou a v nedělních besídkách probouzela lásku k české knize."
Královské a hraniční město mělo tehdy německý ráz a jeho úřední titul na tabulce u městské brány zněl: "Königliche Frei - und Grenzstadt Taus". Němčilo se nejen na úřadech, ale také ve školách, v kasárnách, po měšťanských domech a v obchodech. Všechny zdejší honorace mluvily veřejně německy, všechny slavnosti, zábavy, divadla a koncerty měly německá pozvání a programy. Čeština se krčila jako chudá popelka jen mezi služkami z okolních vesnic, a také mezi tehdejší chudinou na Bezděkovském předměstí.
Do tohoto prostředí přesadil život Boženu Němcovou, vytrhl ji od pražských vlastenců a v hodině dvanácté poslal k nám. Domažlické občany rozdělila spisovatelka na dva tábory. V jednom ji zbožňovali, v druhém na ni žárlili a na smrt nenáviděli. Už v prosinci 1845 se Němcová znelíbila některým spoluobčanům zprávou v "České Včele", ve které uváděla reálie ze života Domažlic a dobírala si přitom zdejší měšťanstvo. V důsledku toho byl pod okny bytu Němcových uspořádán protest rozzlobených obyvatel. Paní Čelakovské si o tom v jednom dopise stěžuje, že dostala kvůli tomuto článku málem od pánů měšťanů bití, ale odbývá příhodu povzdechem o "svaté prostotě."
Němcová ráda chodila s dětmi do klášterní zahrady, kde nalezla v převoru Vojtěchovi Kramerovi nového přítele.
V Domažlicích se zapojila do hraní ochotnického divadla a uvedla zde také v život čtenářskou společnost. Mezi měšťany vybrala čtyřicet zlatých na českou průmyslovou školu, o kterou usiloval Karel Havlíček Borovský.
Zde také paní Božena onemocněla a její vleklá choroba se nezlepšovala. V červenci 1846 proto odjela na čtyři neděle na léčbu do Františkových Lázní, která ji však výrazně nepomohla. Brzy po příjezdu se Němcová dozvěděla, že byl manžel přeložen do Všerub u Kdyně, kam se rodina v létě 1847 přestěhovala. Oba starší synové však stále navštěvovali školu v Domažlicích...

© Alexej Petrašovský

• Zdroj: Božena Němcová; KUBKA František, NOVOTNÝ Miroslav; 1941
• Lůsy; BAAR Jindřich Šimon