Brzy po Baarově smrti se sešli v Klenčí na radnici Baarovi přátelé, aby ustavili zvláštní výbor pro postavení Baarova pomníku na Výhledech. Bylo to Baarovo oblíbené místo, kam často chodil a odkud se rád díval do krajiny na své milované Chodsko. Pozemek na stavbu pomníku byl vykoupen Okresním úřadem Domažlice od Marie Kristiny Schönbornové, majitelky velkostatku Kout – Trhanov a poté bezplatně převeden na již zmíněný výbor pro postavení pomníku.
Stavbou pomníku byl pověřen akademický sochař Ladislav Šaloun, jehož návrh byl jednomyslně přijat. Stavitelská práce byla provedena ing. Václavem Froňkem, stavitelem v Domažlicích, a kamenické práce provedl kamenický mistr Štěpánek z Havlovic.
Ladislav Šaloun vytvořil bronzovou sochu spisovatele, jenž má v ruce otevřenou knihu, což je náznak nedokončeného díla a je zahalen v plášť, který vypovídá o spisovatelově poutnické duši. Sochař před tvorbou prostudoval Baarovy spisy, fotografie a radil se s četnými Baarovými přáteli, aby lépe porozuměl Baarově osobnosti.

>Bylo to jednou v květnu, kdy jsme spěchali z Trhanova na Výhledy aby si Mistr prohlédl místo, kde má státi Baarův pomník. Bylo smavé ráno. Kvetly jabloně a protože jsou v kraji vesnice plny ovocných stromů, byly všude samé bílé kytice jako na uvítanou umělci, z jehož rukou měl vyrůst Baarův pomník. Když jsme vystoupili v místa, jež jsou označena a odkud je Čarovný rozhled hluboko do Čech a široko k horám, jež uzavírají obzor; když uviděl májovou krásu kraje, usmál se blaženým uspokojením a zvolal nadšeně: "To je přece místo stvořené pro pomník; vyřeším jej tak, aby dominoval kraji a byl blízký všem, kdož přijdou v tato místa. Ano, zde bude stát Baarův pomník, takový, jaký si zasluhuje."<

Zdroj citace: periodikum Lidová demokracie, 26.10.1946, Štěpánková Hana

"Za Chodovem u Šnajberských rybníků leží malý žulový lom. Jest obrostlý listnatými stromky a křovinami a není ani proto vidět od bílé silnice vedoucí od Domažlic k bavorské Folmavě. V těch místech jest už celní pásmo a kolem dokola leží v celé půvabné kráse staré lesy i louky. Celý ten kraj je Chodsko. Ze Šnajberského žulového nevelkého lomu ozývá se po celé dny jednotvárný klapot kladiv a je to opravdu jediný zvuk, který padá do modrých hloubek líbezného ticha. Teď kameníci v lomu tesají velký podstavec a úhledné kameny pro Baarův pomník na Výhledech.
Na Chodsku je všude žuly dost. Je to útvar prahorní a věnec modrých hor pohraničního pásma "Chodské Šumavy", Čerchovem počínaje a Herštýnem přes haltravské pásmo konče, všechno je žula. Snad proto Chodové mají něco obdobného ve svých hlavách, v ramenech i síle. Žulová byla i odvaha Kozinova a žulová byla Baarova vůle ve svých knihách, pohádkách a básních, pozvednouti do středu národa přírodní krásy Chodska, jeho tradice i zvyky.
Pro Chodsko znamená Baar neocenitelného tvůrce a s jménem a dílem jeho teprve vyrostlo a vrostlo do těla a ducha národa. Není proto divu, že celý jeho rodný kraj a není pochyb že i přičiněním velké obce čtenářů, přátel a ctitelů, přikročilo se k myšlence zbudovati na věčnou památku jeho pomník. Utvořil se komitét, vydalo se prohlášení veřejnosti, za něž se postavil spisovatel Zahradník - Brodský a započalo se sbírkou.
Mistr Šaloun byl vyvolen, aby z bronzu v nadživotní velikosti sochu vytvořil. A tak v Praze pod vinohradskou vodárenskou věží, mezi zahradami, v ateliéru mistra Šalouna, vyrůstá pod jeho rukama velikého opravdového tvůrce Baarova socha. V ateliéru na dosah mistrových očí visí fotografie Baarovy a jeho posmrtná maska, podle nichž mistr Šaloun tvoří. Mistr totiž Baara neznal ale a řekl ve své poctivosti, že je mu tak, když tvořil rysy jeho ducha plné hlavy, jakoby tápal ve tmě, stále hledal, přivolával a tvořil. Při poslední návštěvě v jeho ateliéru nalezli jsme model Baarovy hlavy vytvořený z pouhé modelářské hlíny tak opravdový, živý, jako oživlý a nebylo třeba mnoho sugesce cítit a věřit, že úsměv zvlněných rtů, výraz očí, ušlechtilost čela i nosu, je život sám. Tolik dokáže ruka mistrova, tolik dovede dát výrazu hlíně, tak silná je tvůrčí síla umělce, jakým je mistr Šaloun a jakého jedině bylo nutno vybrat pro pomník a oslavení našeho nezapomenutelného mistra Baara.
Ve Šnajberském lomu kladívka tepají jako drobná radostná srdce, zvuk se šíří po vlnách ticha, stoupá k nebi, rozlévá se do lesů, padá do rybníků. V druhé polovině května dvanáct chodských vesnic bude míti malou slavnost přivezení svých kamenů do základu pomníku. A na podstavci pomníku bude na věčné časy zlatými písmeny vepsáno, kdo se účastnil vytvoření díla.
A potom 5.- 6. července při odhalení bude pro Chodsko slavný den. Tisíckrát slavnější, než při odhalení desky na jeho rodném domku. Celé Chodsko v barevných krojích pod svým tradičním praporem, sta hostí zdaleka i zblízka, že se tají dech. Proto to byla Baarova nejmilejší procházka a místo, odkud se těšil očima z rodného kraje, kam vodil své známé a hosty...podívat se. Ze svahu dolů běží zelená stráň, na jejímž svahu leží Chodov, níže Trhanov se starým zámkem, kde sídlil pověstný Lomikar. Věžička klenečského kostelíka s cibulovitou bání krčí se u silnice a jako shluk stavebnicových kostek srovnány jsou za bílou zídkou pomníky a kříže klenečského hřbitova na Soutkách, kde leží i Baar pochován. Na Chodsku se už dějí tiché přípravy a všichni, kdož Baara ctili a milovali, chystají se také na tu slávu."

Zdroj citace: periodikum Venkov, březen 1933 - Marie Wachtlová

Náklady - 142 tisíc korun – byly získány národní sbírkou, do níž přispěli obyvatelé z celých Čech, ale finance byly posílány i ze zahraničí. Obecní zastupitelstvo Klenčí se na svém zasedání dne 23. prosince 1925 usneslo poskytovat po dobu tří let příspěvek 10% daňového předpisu na zřízení pomníku.
Dne 25. května 1933 se konala slavnost položení základních kamenů k pomníku. Ověnčené selské vozy přivezly 40 žulových kvádrů s vytesanými jmény chodských obcí a českých měst, z nichž jeden financoval Spolek rodáků z Domažlic v Chicagu. Do základů pomníku byla vložena měděná schránka s pamětní listinou a přiloženými mincemi.
Pomník byl odhalen 5. července 1933 za mimořádné účasti (cca 30 tisíc osob) nejen chodského lidu. 

>O půl jedné odpolední má se konat slavnost odhalení pomníku Na Výhledech pod Čerchovem. V místě, kam Baar chodíval vždy z večera, v místech kam vodil všechny své hosty. Odtud se díval na svůj kraj, na život a práci svého lidu, zde se modlil za jeho štěstí a prosil Boha aby celému Chodsku vždy žehnal. 
Na tribunu se scházeli hosté. Mysleli jsme, že odhalení Baarova pomníku bude jen slavností Chodska. Přichází však předseda vlády Malypetr, důvěrný přítel Baarův. Též je zde primátor hlavního města Prahy dr. Baxa, také Baarův kamarád a řada dalších významných osobností z Prahy a Čech. 
Palouček kolem pomníku, ještě před příchodem průvodu, je zaplaven. V přívalech obecenstva zahlédneme umělce B. Zahradníka - Brodského, mistra Kalvodu a samozřejmě Jindřicha Jindřicha. 
V čele průvodu nesena státní vlajka. Za ní jde krojová družina Plzeňska, za ní přemnoho Chodů, kteří si v čele nesou chodský prapor, potom sokolská hudba, legionáři, skauti, hasiči a nekrojované obecenstvo. Průvod přichází k pomníku a slavnost zahajuje hudba domažlického Sokola fanfárami "Na stráž!", kterou komponoval skladatel Jindřich Jindřich. Úvodem má proslov dr. Štěpánek a hned při prvních jeho slovech bylo vypuštěno mnoho poštovních holubů. Vyletěly vysoko nad Výhledy, v hejnech zakroužili, a pak se rozletěli do různých stran republiky. 
Po slavnostní řeči prof. dr. Hýska, ve které vykreslil životní i umělecký Baarův portrét, zazněla státní hymna. Zraky všech přítomných obracejí se k pomníku, na jehož podstavci stojí vůdce, básník a kněz Jindřich Šimon Baar. Rouška padá a slunce dosud zastřené lehkými mraky, zasvitlo. Obličej Baarův se zjasnil. 
K mikrofonu přistupuje sedlák Tomáš Kozina ze Stráže, rodový potomek J.S. Koziny, a vzdává hold Baarovi jménem celého Chodska. Do ticha, jaké bývá před každou přísahou, slibuje: 
"Chodové, Chodky, mládeži Chodska, vidím vám do srdcí a proto přísahám za vás všechny: Slibujeme ti náš drahý Jindřichu Šimone Baare při památce našich předků, že budeme věrně plniti odkaz tebou nám daný, že budeme zachovávati své zvyky a obyčeje, že zachováme svůj kroj a své písně, že se neodcizíme našemu poselství, že uchováme náš venkov čistý a že budeme milovati svůj kraj a svou rodnou půdu takovou láskou, jako byla tvá. Budeme chránit hranice naší země tak, jako naši předkové a když bude třeba, své životy položíme za svobodu a Čest naší drahé vlasti." <

Zdroj citace: periodikum Večer, 7.7.1933

Po instalaci pomníku se staly Výhledy poutním místem velké obce čtenářů Baarových děl.
V říjnu 1938 došlo k postoupení československého pohraničí nacistickému Německu. Aby socha J. Š. Baara nedošla újmy, byla proto včas českou veřejností sňata a odvezena vojenským nákladním autem do domažlických kasáren a poté přepravena do domažlického muzea. Socha je velmi těžká a měří 3,20 metru. Z těchto důvodů nebylo možné ji umístit uvnitř v muzeu a proto celé válečné období až do roku 1947 stála na nádvoří chodského hradu.
Podstavec Baarova pomníku, který zůstal na Výhledech opuštěn, byl dne 8. září 1940 německými dělníky odstřelen a rozbité kvádry použity na stavbu mlékárny v nedalekém Waldmünchenu. Zachovány zůstaly díky místním obyvatelům pouze dva darovací kameny: městečka Klenčí pod Čerchovem a spolku rodáků z Ameriky. Měděná schránka s pamětní listinou byla vyňata. Po osvobození byla listina nalezena ve spisech Obecního úřadu v Klenčí pod Čerchovem a dne 19. června 1946 ji převzal do úschovy Výbor pro obnovu Baarova pomníku na Výhledech. Tato listina pak byla znovu vložena do základů pomníku.
Po osvobození Chodska v letech 1945 a 1946 byly ve výročních dnech Baarovy smrti pořádány k jeho hrobu a k místu, kde stával pomník, pietní pouti, které organizovaly Baarova společnost, Sdružení chodského národopisu a spolek Psohlavci v Praze. Představitelé zmíněných spolků se shodli, že se pokusí o co nejrychlejší obnovení památníku.
Byl ustaven Výbor pro obnovu Baarova pomníku na Výhledech se sídlem v Klenčí, který měl za úkol provést přípravné práce. Nová veřejná sbírka vynesla skoro tři čtvrtě milionu korun. Část nákladů na obnovu pomníku byla hrazena i prodejem slavnostních odznaků, které zároveň platily jako vstupenka na slavnostní odhalení.
Stavební práce byly svěřeny domažlickému architektovi a staviteli Františku Kuželkovi a kamenické práce provedl Ondřej Jindřich z Čelákov z přeštického okresu. Práce byly dokončeny 13. června 1947.
Pylon byl opět sestaven z kamenných kvádrů, které věnovaly české obce a města, spolek rodáků z Ameriky a další instituce. Přibylo i několik jmen dárců do volných kamenů tak, aby nebyl narušen původní vzhled pomníku. Mezi darovanými kameny zaujímá čestné místo kvádr z Lidic.
Dne 25. června byla bronzová socha J. Š. Baara umístěna za pomoci plzeňských vojáků v čele s plukovníkem Forstem zpět na podstavec pomníku.
Velká slavnost k odhalení nového pomníku začala 5. července 1947 a konala se pod záštitou vlády Československé republiky. Byla zahájena na prostranství pod Baarovým domem ranní polní mší.
V odpoledních hodinách byl za doprovodu několikatisícového chodského lidu největším Baarovým přítelem Jindřichem Jindřichem znovu odhalen pomník na Výhledech. Hlavními řečníky byli Oldřich Blažek, František Roubík a ministr školství Jaroslav Stránský. Slavnostní odhalení pomníku na Výhledech mohli sledovat i posluchači rozhlasu u svých radiových přijímačů.
Komplexní rekonstrukce pylonu i sochy byla provedena v r. 1998. Pylon byl nově vyspárován (docházelo k zarůstání mechem) a socha byla lépe upevněna na podstavec, protože se začala kývat. Restaurátorské práce na soše provedla firma pana Kašpara z Hostinného.

Pane Bože!
Všechny struny v srdci mém již popraskaly,
jedna jediná mi zbyla;
miluješ-li mne, dej, abych směl na ni zahrát píseň
o lásce k této tvrdé kamenité zemi.

Jindřich Šimon Baar

© Eva Bednářová

Zdroj: Západočeské archivy 2011 - Pomník Jindřicha Šimona Baara na Výhledech, str. 144; SVOBODOVÁ Miloslava