"Veliké oblibě těší se jména sv. apoštolů: Jan, Jakub, Bartoloměj, Ondřej, Tomáš, Matěj, Matouš; dle matrik dříve i Petr a Pavel, Štěpán, Řehoř, Krištof, Adam, Zachariáš, Duchoslav (Spiridion), Diviš. Hojně najdeme ve starých záznamech jména sv. patronů Českých: Prokop, Vojtěch, Vít, Ludmila, Anežka — nejčastěji však jména „světců na koni”, jak záliba v koních Chodu káže: Václava, Martina a Jiřího. Sv. Václav jako patron a dědic České země měl v našem zákoutí kostely: v Ouboči, ve Zdemilech u Všerub, Horu sv. Václava. Sv. Martin opanoval celou osadu Klenci, maje tu tolik jmenovců, až jim vulgo říkali „Klencký Martinové”. Jméno sv. Jiří dávali ochotně dětem pro čackého krále husitského Jiříka z Poděbrad, který měl Chody rád a před ne přítelem je chrániv potvrdil r. 1458 jejich výsady. Než vážnějším důvodem obliby sv. Jiří u selského lidu na Šumavě vůbec pokládám svatojirskou, všeobecně známou legendu, která učinila svátého vojáka milým všem Čechům, takže mu postavili nejstarší baziliku sv. Jiří na hradě Pražském, rotundu na hoře Řípu a u nás v Rokošíně nedaleko Poběžovic prastarý kostelík sv. Jiří, někdy i farní chrám. Dnes místo Jiříčků, Jiříků a Jirků i na Chodsku křtíme jen samé Adolfy, Rudolfy, Jaroslavy, Jindřichy, Františky ... Ženy si nejvíce zamilovaly jména : Marie, Anna, po nich velké mučednice: Dorotu po chodsku Dodlu, Dodličku, Barboru, Kateřinu a vlivem klášterníků z Pivoňky: sv. Justinu, Voršilu, Markétu, Martu."

Chodský lid po staročesku navzájem posud si tyká. Tykají si bohatý i chudý, mužové i ženy. Jen osobám, jimž nutno osvědčiti úctu, vykají Chodové, a pak osobám z jiného, cizího prostředí: měšťákům, turistům, svým učitelům, kněžím a úředníkům. Rodiče týkají dětem, hospodář čeledi, staří lidé mladým. Mládež starým lidem, děti rodičům a čeleď hospodáři vykají a donedávna užívali i při oslovení jednotlivcem slovem "vy" spolu množného tvaru slovesného. 

© Eva Bednářová
Zdroj: J. Š. Baar ve 20. letech 20. stol.
          Chodsko, cyklus obrazů Otakara Štáfla; WEBER A.; 1914