Tento den je prožíván ve znamení pobožností, radosti, pohody a klidu. Na oslavu vzkříšení se vrací zvony z Říma a nedělní bohoslužby již doprovázejí svými hlasy.
Ráno se obvykle nesnídalo. Do kostela se nosily mazance, vejce, víno a pečené jehněčí na posvěcení. Po návratu z kostela se tyto potraviny rozdělily mezi členy rodiny a snědly se k obědu. Tento obyčej přinášel soudržnost rodiny a ochranu před zablouděním. I dobytek dostával svůj díl.
Na Boží hod se scházely o Velikonocích na návsích děti. Hoši házeli barevnými vejci přes střechu nebo do výšky a přitom volali: "Rodiče, rodiče, červený vejce." Na Chodsku se tento zvyk nazýval rodičování. Děti také "pukaly" s vejci, kdy jimi tloukly o sebe. Které prasklo, ten chlapec prohrál. Další zábavou bylo hádání, jeli uvnitř vajíčka "jalovička" (čistě žlutý žloutek) nebo mourek (převařený tmavý žloutek).

© Eva Bednářová, Alexej Petrašovský

Zdroj:

• Chodsko; JINDŘICH Jindřich, 1956
• Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře; VEČERKOVÁ Eva, 2016