Dominantní kulturní vrstva Velikonoc je spjata s křesťanstvím. Základem křesťanských Velikonoc, které představují výchozí a nejstarší bod i obřadní cyklus křesťanství, je biblická zvěst o ukřižování, smrti a zmrtvýchvstání Spasitele Ježíše Krista. Ze všech svátků mají Velikonoce nejdelší přípravné období. Vrcholí ve Svatém týdnu, nazývaném podle biblického příběhu umučení Ježíše také Pašijovým nebo Velkým týdnem. Začíná Květnou nedělí, graduje svatým třídenním, tj. Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem a Bílou sobotou, končí před slavností Vzkříšení. Jindřich Jindřich zaznamenal na Chodsku také lidové názvy všedních dní Svatého týdne - Modrý půndělí, Šedivý houterý, Sazometnou středu. Jako příprava k spoluúčasti člověka na velikonoční obnově je Svatý týden období výlučné. Jsou to dny očisty skutečné i symbolické a dny střídmosti; půstu, klidu, ticha i mlčenlivosti, soustředění. Na Zelený čtvrtek kostelní zvony nezvoní, svíce nesvítí, oltáře se nezdobí, varhany nehrají. Jen rámusivý dřevěný hluk velikonočních hrkaček vybírá si místy dodnes ve Svatém třídenní svoje nepsané právo. Ve Svatém týdnu vystupuje význam slova; modlitby pod širým nebem a v kostele, čtení nebo zpěvu pašijí, koledy.

© Eva Bednářová
Zdroj: Velikonoce v české lidové kultuře; FROLCOVÁ Věra; 2001