Nejtišší den v roce. V evangelických rodinách sváteční den zpěvu pašijových písní a modliteb, den bez práce i bez obyčejů; čas pozastavení všeho vnějšího běhu světa.
Na Velký pátek nepohneš se zemí, nezatopíš do východu slunce, neupečeš, nevypereš a nevybělíš, nezameteš, nevyneseš z domu, neprodáš, nepůjčíš, nedaruješ a nepřijmeš dar.
Tento den byl největším postním dnem. Nikdo nepracoval, chodilo se jen do kostela. V domácnostech bylo smutno, chmurno. Po celý den se nemluvilo. Nejsmutnější chvíle nastala, když chlapci odpoledne klepali. To byla chvíle, kdy se každý modlil… ”Hdo se ráno pod stromem pomodlí, bure zdravyj po celyj rok.”

Voda  měla v tento den očistné a léčivé účinky. V tento den v jitřním čase ještě před východem slunce se lidé umývali v pramenité vodě potoční nebo říční, aby se ochránili před nemocí a byli zdraví. Po umytí se modlili tváří k východu slunce:
"Vítáme tě, Velkyj pátku, Pána Krista na památku,
modlíme se k tobje, Ježíši Kriste!
Líbáme tvé lože čisté (políbí se zem),
zelenyj strom, hajť tě Pánbů dobrým vovocem vodmění!"

Očistnými a léčivými účinky působila velkopáteční voda i na zvířata. Hospodáři brodili koně ve vodním toku, aby nezchromli. Přinesenou vodou se kropilo stavení i chlévy. Hospodyně touto vodou umývaly dřevěné díže, putýnky a máselnice.

© Eva Bednářová

Zdroj:

• Chodsko; JINDŘICH Jindřich, 1956
• Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře; VEČERKOVÁ Eva, 2016