Bohatá tradice velikonočního hrkání je u nás popisována od druhé 19. století dodnes na vesnicích i v některých městech. Je výsadou chlapců a koná se po tři dny Svatého týdne, tj. od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty.
Čas hrkání je vymezen mlčením kostelních zvonů. Instrumentální výbava hráčů je krajově různorodá od prostých hrkačů a klepaček až po pojízdné trakáčky i velké tratary.
Základním vyjadřovacím prostředkem celého obřadu je živelný pronikavý hluk vyluzovaný dřevem. Badatelé se shodují v názoru, že tradice velikonočního hrkání v sobě zakonzervovala staré prvky ochranné magie jarního novoročí. Hlučení zapuzovalo škodlivé síly.
Podle Zikmunda Wintera pořizovaly i farnosti obrovské dřevěné "chřestačky" běžně v 16. století. Byly umístěné na věži nebo u některého vchodu a oznamovaly obsluhované kostelníkem či ministranty ve svatém třídenní místo zvonů bohoslužby.

© Eva Bednářová
Zdroj: Velikonoce v české lidové kultuře; FROLCOVÁ Věra; 2020